„Přísná výchova se v tu chvíli nikdy nezdá příjemná, nýbrž krušná, později však přináší pokojné ovoce spravedlnosti těm, kdo jí prošli“ (Židům 12,11).
Toto slovo mluví o Božím i našem srdci. Trestání Bohu nikdy nepřináší radost, nýbrž bolest a žal. Když Bůh musí soudit a trestá své děti, zůstává vedle nich. Hledá i ten nejmenší náznak smutku nebo pokání a při prvním náznaku pokání povolí. Touží říci: „Dost, už ne. Příliš mě to bolí na to, abych tě více trestal.“
Milovaní, musíte prostě přijmout fakt Boží bolesti. Když vám druzí ubližují, musíte své myšlenky a emoce dát do zajetí a říci: „Pane, pomoz mi modlit za své nepřátele, za ty, kteří mě zraňují."
Bůh miluje i toho nejvíce zkaženého, odporného hříšníka z ulice; a pokud miluje takového člověka, o co víc miluje křesťany, kteří vás zranili a postavili se proti vám?
Možná jste si vytvořili představu trestajícího Boha. Ne, Bůh si nelibuje v soudu. Netěší ho ničení bezbožných ani trestání jeho dětí. Naopak ho to strašně bolí. Boží srdce musíme ještě hodně poznávat.
Rád bych vám řekl, v čem má Bůh zálibu. „Kdo je Bůh jako ty, který snímá nepravost, promíjí nevěrnost pozůstatku svého dědictví! Nesetrvává ve svém hněvu, neboť si oblíbil milosrdenství. Opět se nad námi slituje, rozšlape naše nepravosti. Do mořských hlubin vhodíš všechny jejich hříchy“ (Micheáš 7,18-19).
Děkuji Bohu za velký soucit, který je pro všechny. Bůh se raduje z milosrdenství!