SVATÝ ZÁRMUTEK

„Zármutek podle Boží vůle působí pokání ke spáse, a toho není proč litovat, zármutek po způsobu světa však působí smrt.“ (2. Korintským 7,10)

Když jsem četl tento verš, zamyslel jsem se nad svou službou a položil si otázku: „Zjednodušil jsem někdy evangelium, které Ježíš kázal, evangelium pokání? Vzal jsem někdy nůžky a vystřihl z Bible, co stojí následování Krista? Snížil jsem někdy Kristův standard tím, že bych lidem řekl, aby jednoduše věřili a byli spaseni, jako by to nic nestálo?“

Nepřeskočili jsme opravdové usvědčení z hříchů? Nenabídli jsme někdy spásu těm, kteří nečinili doopravdy pokání a nebyli zarmouceni svými hříchy? Nedali jsme ujištění těm, kteří hledali víru, jen aby za ní mohli skrýt své chtíče?

Jsem přesvědčen, že církve přestaly o pokání mluvit. Zamyslete se nad tím – jak často vidíte slzy na tvářích těch, kteří jsou spaseni? Samozřejmě vím, že samotné slzy nikoho nespasí, ale Bůh nás stvořil s city. Každý v pekle uvězněný hříšník, kterého se dotkl Duch svatý, přirozeně cítí hluboký zármutek nad tím, že zarmoutil Pána.

Apoštol Petr pocítil zbožný zármutek, když zapřel Ježíše. „Vtom kohout zakokrhal podruhé. Tu se Petr rozpomněl na slova, která mu Ježíš řekl: ‚Dřív než kohout dvakrát zakokrhá, třikrát mě zapřeš.‘ A dal se do pláče.“ (Marek 14,72)

Neustále slýcháme přehnané počty lidí, kteří přicházejí k Ježíši prostřednictvím různých služeb. Křesťané referují, že spousty lidí byly spaseny, když kázali ve věznicích, školách a na dalších místech. Říkají: „Každý tam odevzdal své srdce Ježíši. Když jsem skončil kázání, všichni přišli dopředu pro spasení.“

To je přehánění. Příliš často se totiž stává, že každý jednoduše pouze zopakuje modlitbu. Modlí se pouze to, co se jim řekne, aby se modlili – a málo z nich porozumí, co vlastně říkají. Většina se vrátí zpět k pohanským zvykům. Takoví lidé nezažili hlubokou práci Ducha svatého. Výsledkem je, že nikdy nečinili pokání, nikdy nelitovali svých hříchů a nikdy skutečně neuvěřili.

Když se snažíme šířit evangelium, nesmíme nabízet ztraceným něco, co sám Ježíš nikdy nenabízel: spasení bez pokání!