SVĚTLO SVĚTA

Ježíš o Velikonocích učil v chrámu. Shromáždil se zde velký zástup, který ho chtěl slyšet, neboť se o něm roznesla pověst, že říká hluboké výroky o lásce a činí mocné Boží skutky. Avšak sotva se zástup prostých lidí sešel, hned se zde objevili náboženští vůdci.

Zatímco Ježíš učil, náboženští vůdci ho přerušili. „Znalci Písma a farizeové tehdy přivedli ženu přistiženou při cizoložství. Postavili ji doprostřed“ (Jan 8,3). Vůdci byli přesvědčeni, že Ježíš ohrožuje jejich autoritu. Jeho učení bylo nové a odhalovalo jejich přísné a samospravedlivé jednání. Zeptali se ho, zda má být tato žena podle Zákona ukamenována. „Tou otázkou ho zkoušeli, aby ho mohli obžalovat.“ (Jan 8,6)

Situace se zajímavě vyvinula: „Ježíš se sklonil a psal prstem po zemi. Když však na něj nepřestávali naléhat, zvedl se a řekl: ‚Kdo z vás je bez hříchu, první hoď na ni kamenem!‘ A opět se sklonil a psal po zemi. Když to uslyšeli, vytráceli se jeden po druhém, starší nejprve, až zůstal sám s tou ženou, která stála před ním. Ježíš se zvedl a řekl jí: ‚Ženo, kde jsou ti, kdo na tebe žalovali? Nikdo tě neodsoudil?‘ Ona řekla: ‚Nikdo, Pane.‘ Ježíš řekl: ‚Ani já tě neodsuzuji. Jdi a už nehřeš!‘ “ (Jan 8,6–11)

Byl to mocný okamžik. Ježíš nejenže zmírnil velmi vypjatou situaci, ale doslova zachránil život člověku. U všech přítomných došlo ke změně, nejen v obviněné, ale také v žalobcích a dokonce i v divácích.

Ježíš využil toho okamžiku, aby pronesl jeden ze svých nejznámějších výroků: „Ježíš k nim znovu promluvil: ‚Já jsem světlo světa; kdo mě následuje, nebude chodit ve tmě, ale bude mít světlo života.‘ “ (Jan 8,12)

Když následujeme Krista, zvedá nás z hříchu a odsouzení a dává nám sílu žít nový život. Buď chvála Bohu!