Duch svatý v nás přebývá, aby nám zjevoval, co je pravé a co je falešné. Hovoří tichým, jemným hlasem v srdci. Mnoho našich svatých předků věřilo v práci Ducha v nitru věřících. Často kázali o „vnitřním svědectví“. Už neslyším často kázat tuto pravdu. Ve skutečnosti ji ve většině církví prakticky neslyšíme.
Přitom věřící dnes potřebují svědectví Ducha tak jako nikdy předtím. Jak se blíží den Páně, budeme ho potřebovat stále více. Satan bezostyšně přichází jako anděl světla a svedl by, kdyby to bylo možné, i vyvolené Boží (viz Matouš 24,23-25). Jeho zlé svádění za pomoci falešných učení a falešných učitelů jen pokvete.
Pokud se ponoříš do hříchu a nevyznáš jej ani s ním nebudeš jednat, tvoje srdce tě začne krmit vytrvalým proudem lží. Budeš naslouchat učením, která tě uklidní ve tvém hříchu. „Není to se mnou zas až tak špatné. Necítím se usvědčený.“ Nicméně budeš naprosto svedený. Izajáš mluví o lidech, kteří šli a prohlašovali, že touží po opravdové radě od Boha. Říkali: „Nechť urychlí a uspíší své dílo, ať je uvidíme; nechť se přiblíží a uskuteční úradek Svatého, Boha Izraele, ať jej poznáme“ (Izajáš 5,19).
Tito lidé měli v srdcích podvod a jejich rady byly převrácené. Hřích převrátil jejich úsudek. Důsledkem bylo to, že nebyli schopni rozeznat zlo. Věci, které byly svaté a čisté, označili jako nespravedlivé. Izajáš o nich řekl: „Běda těm, kdo říkají zlu dobro a dobru zlo, kdo vydávají tmu za světlo a světlo za tmu, kdo vydávají hořké za sladké a sladké za hořké!“ (Izaiáš 5,20)
Když je tvůj pokoj narušen, můžeš si být jistý, že k tobě mluví Duch svatý. Když je tvůj duch znepokojen a v nitru pociťuješ třesení a zmatek, Bůh ti říká, že je něco špatně. Cítíš jeho zármutek a hněv. Vnitřní svědectví Ducha funguje na principu pokoje. Boží pokoj je tou nejúžasnější věcí, kterou můžeš mít. Pokud tě Bůh vede - to je tichý, jemný hlas, který ti říká, co udělat a kam jít - on ale nebude působit v nečisté nádobě. Nech Ducha, aby k tobě mluvil a napomenul tě; on bude jednat s hříchem ve tvém životě.