STÁT PŘED SVATÝM BOHEM

„Jak mám před Hospodina předstoupit, jak se poklonit před Bohem nejvyšším? Mám před něj přijít se zápaly, s jednoletými telaty? Má Hospodin zalíbení v tisíci beranech, v nesčíslných řekách oleje? Mám dát svého prvorozeného za svůj přestupek, vlastního potomka za svůj hřích?“ (Micheáš 6,6-7)

Izraelité kladli dobré otázky. Jak se může někdo přiblížit ke svatému Bohu? Jak ho můžeme potěšit a být jím přijati? Jakou oběť od nás chce: naši krev, tělo, děti?

Boží odpověď nacházíme v Písmu. Bůh nechce oběti, dobré skutky, sliby ani morální zásady. Žádná z těchto tělesných věcí není v jeho očích přijatelná. Nic ho nemůže potěšit ani uspokojit kromě jeho Syna a všech, kdo jsou shromážděni v něm. Vzpomeňte si na nejmorálnějšího a nejupřímnějšího člověka, kterého znáte. Ani ten není Bohem přijat, pokud není „v Kristu“. Dobré skutky, laskavá povaha a štědrost člověka jsou v Božích očích jen špinavé hadry.

Jak nás tedy Bůh přijímá? Pavel píše: „Chvála jemu za tu slavnou milost, kterou nás obdařil ve svém Milovaném!“ (Efezským 1,6) Naše dobré skutky pramení z toho, že jsme v něm.

Pokud jste cele odevzdali své srdce Ježíši, pravděpodobně jste měli na mysli stejné otázky, jaké kladl Izrael. „Ach, Bože, jak tě mohu potěšit? Jak se ti mohu líbit? Sliboval jsem a snažil jsem se být dobrý, ale pokaždé, když si myslím, že dělám pokrok, udělám dva kroky zpět. Mám si více číst Bibli? Strávit více času na modlitbách? Mám více svědčit? Pane, co ode mě žádáš?“

Milovaní, Bůh nám dnes odpovídá stejně jako kdysi Izraelcům: „Nechci žádné tvé oběti ani dobré skutky.“ Oceňuji pouze dílo svého Syna, ve kterém mám zalíbení. Vyvolil jsem si vás už před založením světa, abyste se odevzdali mému Synu. Volal jsem vás, usvědčil a skrze svého Ducha jsem vás do něj přivedl. Nemohu přece nenávidět vlastní tělo!“