STÁLE VÍC SE PODOBAT JEŽÍŠI

Výraz obličeje vyjadřuje, co je v srdci člověka. Když se Boží sláva zjevila Mojžíšovi, najednou vypadal jinak. „Izraelci spatřili Mojžíšovu tvář a viděli, jak mu kůže na tváři září. Proto si Mojžíš dával na tvář závoj, pokud nešel mluvit s Hospodinem“ (Exodus 34,35).

Pavel dosvědčil: „Ale ten, který mě vyvolil už v těle mé matky a povolal mě svou milostí, rozhodl se zjeviti mně svého Syna, abych radostnou zvěst o něm nesl všem národům. Tehdy jsem nešel o radu k žádnému člověku“ (Galatským 1,15-16).

Pavel tím říkal: „Mám v sobě mnohem více než nějaké učení od člověka, více než jen teoretickou znalost o Kristu. Mám zjevení toho, kým Kristus je, zjevení jeho milosti, milosrdenství a lásky. Toto zjevení je samotným zdrojem všeho, kým jsem a co dělám. Je to samotná podstata mého života.“

Zjevení Boží slávy je vskutku úžasné. A přece z něj mnozí dělají oprávnění k hříchu. List Judův popisuje „lidi zapsané už dávno k odsouzení, kteří zaměňují milost našeho Boha v nezřízenost a zapírají jediného vládce a našeho Pána Ježíše Krista“ (viz Judův 1,4).

Podle Pavla takoví lidé hřeší, „aby se milost rozhojnila“ (viz Římanům 6,1). V podstatě říkají: „Pokud se Bůh rád zjevuje skrze milosrdenství a odpuštění, potom mu k tomu dám příležitost. Budu hřešit a nechám ho, aby mě nepřestával milovat, a tak bude proudit milost.“

Takové lidi poznáte snadno. Hřešící člověk se dívá jinak. Nezamaskuje to žádný úsměv.

Naproti tomu i ten největší hříšník může poznat, že jsi s Ježíšem. Podle čeho? Řekne: „Jsi odlišný. Chodíš s pokornou jistotou a nic neskrýváš. Nemáš tajnosti a nenosíš v sobě žádnou zášť ani hořkost. Pokud by tomu bylo jinak, poznal bych to. Tvůj život je otevřená kniha.“ Ti, kdo si přivlastňují Boží slávu, jsou den ze dne proměňováni. Jejich výraz obličeje se stále více podobá Ježíšovu!