Když čtu o službě zbožných mužů ve Starém zákoně, mé srdce hoří. Tito služebníci se tak vydali pro Boží věc a slávu jeho jména, že konali mocné dílo, kterému se většina dnešních křesťanů jen diví.
Tito dávní svatí byli pevní jako skála, rozhodli se, že nenechají věci být jen tak a modlili se, dokud nepřišla odpověď od Boha. Plakali a truchlili i několik dnů v kuse kvůli špatnému stavu Božího lidu. Odmítli jíst, pít nebo se mýt. Prorok Jeremiáš dokonce 365 dní ležel na boku v ulicích Jeruzaléma a neustále varoval před přicházejícím Božím soudem.
Zajímalo by mě, kde tito svatí získali duchovní autoritu a vytrvalost, aby mohli dělat to, co dělali? Byli to muži úplně jiného ražení než ti, které dnes vidíme v církvích. Dnes se jim a jejich cestám ani nepodobáme. Neznám jediného křesťana včetně mě, který by byl jako oni.
Trápí mě to. Bible říká, že činy starozákonních lidí byly zaznamenány jako lekce pro nás: „Tyto všechny věci se jim staly jako příklady pro nás a bylo to zapsáno k napomenutí nám, kdo jsme se octli na konci věků.“ (1. Korintským 10,11) Jejich příběhy nám mají ukázat, jak pohnout Božím srdcem nebo jak přivést hříšné lidi k pokání.
Byli tito svatí zvláštním druhem lidí? Byli to supermani s předem určeným osudem, obdařeni nadpřirozenými silami, které naše generace nezná?
Vůbec ne. Bible důrazně uvádí, že naši zbožní předchůdci byli lidé stejní jako my a zápasili se stejnými tělesnými vášněmi (viz Jakub 5,17). Faktem ale je, že jejich příklady odhalují něco, co bychom měli následovat. Písmo říká: „Ezdráš bádal s upřímným srdcem v Hospodinově zákoně, jednal podle něho“ (Ezdráš 7,10). Dlouho předtím, než Bůh položil ruku na Ezdráše, Ezdráš pilně hledal v Písmech. Nechal se Božím slovem vyzkoušet, omýt a očistit, tělo i ducha. Dovolil, aby Písmo připravilo jeho srdce na jakékoli dílo, ke kterému ho Bůh pak poslal. Proto Pán položil ruku na Ezdráše a pomazal ho.
Tito muži nechali svůj charakter vybudovat Božím slovem, a díky tomu potom na ně Bůh položil ruku. Vybral si je, aby splnili jeho záměr. Pán naléhá i na nás, abychom usilovali o stejnou změnu charakteru.