SLUŽEBNÍK

Myšlenka na službu pýchu odpuzuje. Dnes chce být každý čímkoli jiným, jen ne služebníkem. Oblíbená dětská hra v Americe se jmenuje „Pánové vesmíru“. To se stalo i teologií mnoha křesťanů.

Arogantně citujeme tento verš z Písma: „A tak už díky Bohu nejsi otrok, ale syn, a když syn, pak také dědic.“ (Galatským 4,7) Pavel ale ve skutečnosti říká, že syn, který byl správně vychován, ví, že je zákonným královským synem se všemi právy, ale svého otce miluje tak, že si volí roli služebníka. Pavel řekl, že je služebníkem Ježíše Krista (viz Římanům 1,1), a také Jakub se označil za služebníka Boha a Pána Ježíše (viz List Jakubův 1,1).

Služebník nemá vlastní vůli; slovo jeho pána je jeho vůlí. Kříž představuje smrt všech mých vlastních plánů, myšlenek, tužeb, nadějí a snů. Především znamená absolutní smrt mé vlastní vůle. Toto je pravá pokora: „ponížil se a byl poslušný až k smrti, a to k smrti na kříži.“ (Filipským 2,8) Učedníkům Ježíš řekl: „Můj pokrm (míněno poslání) je, abych konal vůli toho, který mě poslal, a abych dokonal jeho dílo.“ (Jan 4,34) Jinými slovy: „Odmítám brát věci do vlastních rukou. Čekám na každý pokyn od Otce!“

Jednou z největších pastí pro křesťany je dobrá myšlenka, která nepochází z Boží mysli, dobrá strategie, která není od Něho, dobře promyšlený plán, který není Jeho. Může vaše touha obstát pod křížem? Dokážeš ji opustit nebo naopak zemřít pro ni? Musíš být schopen upřímně říct: „Pane, možná mi nebrání ďábel, ale ty. Pokud to není tvá vůle, mohlo by mě to zničit. Dávám to pod kříž. Učiň podle sebe, Pane!“

Jan napsal: „V tom jeho láska k nám dosáhla cíle, že máme plnou jistotu pro den soudu – neboť jaký je on, takoví jsme i my v tomto světě.“ (1. Janův 4,17) Každý pravý křesťan musí být ochoten říct: „Opravdu chci konat jeho vůli.“