Když byl apoštol Pavel vsazen do vězení, na první pohled to vypadalo, že je zlomený a jeho služba skončila. Byl v temné, páchnoucí cele ve vězení pro nejhorší zločince. A přece první věty jeho dopisu zněly: „Děkuji Bohu svému při každé vzpomínce na vás a v každé modlitbě za vás všechny s radostí prosím; jsem vděčen za vaši účast na díle evangelia od prvního dne až doposud“ (Filipským 1,3-5).
Navzdory samotě a hluboké temnotě Pavlovi zazářilo světlo, které svítí i dnes. Pavel si totiž dobře pamatoval, co vypůsobila poslušnost Bohu. Představte si, o co by církev přišla, kdyby se Pavel poddal sebelítosti a neposlechl Boží zaslíbení, kdyby neměl srdce, které hledá Boha a odpovídá mu.
Když k jeho srdci tiše promluvil Bůh, Pavel odmítl nevěru a rozhodl se znovu poslechnout. Chvěju se při pomyšlení na to, o co všechno bychom přišli, kdyby se Pavel, stejně jako mnozí z nás, schoval za sebe ospravedlňující argument, že ho Bůh zklamal.
I dnes Bůh promlouvá k našemu srdci a mysli. Pokud poslechnete jeho hlas, může z toho vzejít nesmírné požehnání, i kdybyste vykonali něco zdánlivě malého či obyčejného. Boží tichý hlas se tak může stát začátkem obdivuhodného díla.
Přestože byl Pavel uvězněn v hlubinách vězení, mohl se povznést nad své poměry, protože si v srdci připomínal zázračné Boží dílo. Poslechl Boha a důvěřoval mu, a obdržel pokoj a radost. Každý z nás může obdržet pokoj a radost, když se rozhodne poslechnout Boha a věřit mu. Každého Pán k něčemu povolal. To, že Pavel nabyl znovu odvahy, je pro nás výzvou, abychom také naslouchali Bohu a všechno vložili do vykonání toho, co Bůh s námi zamýšlí.
Teď je na řadě otázka, k čemu vás Bůh volá? Pokud pravidelně čtete jeho Slovo, trávíte čas na modlitbách a rozhodnete se odložit Facebook, Twitter, Instagram, Netflix, YouTube a další, určitě také uslyšíte Boží volání.