PRVNÍ Z JEHO ZÁZRAKŮ

Víno představuje Kristovu krev, která nás vykoupila. Ve Starém zákoně Bůh použil Mojžíše, aby proměnil vodu v řece v krev jako znamení soudu. Naproti tomu na svatbě v Káně Ježíš proměnil vodu ve víno, aby představil novou Boží smlouvu. Skrze tento zázračný čin dal najevo: „Vaše očistné rituály pouze očistí zevnějšek, ale ne hlubiny srdce. To vykoná moje očišťující krev.“

Stručně řečeno, starý způsob se stal minulostí, protože Ježíš ohlásil nový. Správce hostiny doslovně ochutnal nové víno, které vzniklo zázračným způsobem, a žasl: „Každý člověk podává nejprve dobré víno, a teprve když už se hosté napijí, víno horší. Ty jsi však uchoval dobré víno až pro tuto chvíli.“ (Jan 2,10) 

Nebyl to jen správce hostiny, kdo přijal požehnání. Každý přítomný měl užitek z té ohromující události, včetně učedníků, kteří Ježíše doprovázeli: „Tak učinil Ježíš v Káně Galilejské počátek svých znamení a zjevil svou slávu. A jeho učedníci v něho uvěřili.“ (Jan 2,11) Pokud Ježíšovi učedníci potřebovali přesvědčující důkaz, že je Ježíš je Mesiáš, tento zázračný čin jim ho poskytl. Přesvědčili se, a následovali ho naplno.

Jak krásný je to obraz služby světu v Kristově jménu. Svět zoufale potřebuje jeho vykupující krev, kterou prolil za nás, a která díky jeho oběti nyní volně proudí skrze naše životy. Tento dar má být vylit i na ostatní a přinést požehnání světu, stejně jako jsme byli požehnáni my.

Mnoho křesťanů se dnes spokojí pouze s tím, že přijmou Boží požehnání a svou oddanost vyjadřují pouze tím, že chodí na nedělní bohoslužby. Jiní tak moc dychtí po požehnání, že cestují od jednoho probuzení k druhému a volají: „Pane, vylij to na mě!“ Veškerá jejich energie, zdroje a pozornost je soustředěna na přijímání Božího požehnání a ne na jeho vylévání na další lidi. To ale není smysl požehnání. Nepochopte to špatně – je správné a prospěšné být neustále naplňován Duchem svatým. Ale jako živé tělo Kristovo jsme povoláni k něčemu většímu než k pouhé konzumaci; máme příkaz sloužit a předávat bohaté požehnání dál.