Někdy si klademe příliš vysoké cíle. Ježíšův následovník by měl mít vysoké cíle a dobrý smysl pro naplnění zaslíbení. Ale naše realita je často nízko a cíle se zdají být nedosažitelné. Co se stane, když je mezi nimi tak obrovská propast?
Možná jsou vaše touhy podobné mým. Chci mít hluboký vztah se svou ženou. Chci, aby moje čtyři děti byly skvělé, milující, následovaly Ježíše, byly úspěšné v životě a milovaly bližní jako sebe. Chci se každé ráno probudit brzy, abych hledal Pána. To jsou moje vysoké ambice.
Avšak moje realita je někdy taková: Právě jsem zklamal svou ženu. Právě jsem se naštval na souseda. Zbytečně jsem se přejedl. Spal jsem do 10:00, protože jsem 100krát zamáčkl tlačítko budíku. Věřím, že většina lidí chce jiný život, než jaký žije, ale jsou znechuceni, protože nikdy nedosáhnou svých představ.
Po dlouhé době útrap uvidíte průlom. Cítíte naději, že se věci mění k lepšímu; a vtom vás to zase hodí zpět. Začnete vidět nějaké vítězství a hned se vítězství zdá ztracené. Nebo se vám už možná zdá, že se překonáváte, a vzápětí jste ochromeni a strženi proudem života. Po mnohých zklamáních máte pocit, že jste na horské dráze vzestupů a pádů, a nakonec jste si jisti, že nedosáhnete věcí, které pro vás Bůh má.
Mezi snem, ve který jste doufali, a realitou vašeho života je obrovská propast. Pomyslíte si: „Po tolika zklamáních můžu své ambice přece snížit. Mohl bych se přestat modlit za určité věci, mám přece důvod upustit ze svých cílů, protože jsem byl tolikrát zraněn … “
Měli bychom však mít velká očekávání ohledně věcí, které nám Bůh slíbil nebo řekl. Pokud jste byli v minulosti zraněni a snažíte se plnit Boží volání, uvědomte si, že neustále procházíte uzdravujícím procesem. To je naše celoživotní cesta. Měli bychom usilovat mít jasno v tom, k čemu nás Bůh povolal; měli bychom prozkoumat svá očekávání a rozpoznat, zda jsou samoúčelná nebo je to něco, k čemu nás Bůh volá nebo nám klade na srdce. Tam, kde Bůh vede, tam i poskytuje pomoc.