PROJEV BOŽÍ PŘÍTOMNOSTI

Mojžíš žádal Boha o projev jeho přítomnosti: „Jestliže jsem tedy nyní u tebe našel milost, dej mi poznat svou cestu, abych poznal tebe a našel u tebe milost …“ (Exodus 33,13). Bůh mu odpověděl: „Má přítomnost půjde s tebou a dám ti odpočinout“ (Exodus 33,14).

Mojžíšova žádost by většině věřících zcela stačila. Všichni chceme Boží přítomnost, aby nás vedla, řídila, zmocňovala, požehnala. Co víc si může věřící přát? Ale Mojžíšovi nestačilo mít jistotu Boží přítomnosti. Věděl, že je tady víc, a tak volal: „Ukaž mi prosím svou slávu!“ (Exodus 33,18)

Bůh Mojžíšovi ukázal svou slávu. Ale neukázala se v nějakém světélkujícím oblaku ani v zemětřesení. Bůh vyjádřil svou slávu prostým zjevením své podstaty: „Hospodin prošel kolem něj a volal: ‚Hospodin, Hospodin! Bůh soucitný a milostivý, nesmírně trpělivý, velmi laskavý a věrný, pamatující na milosrdenství tisícům pokolení, odpouštějící nepravost, provinění i hřích …‘ “ (Exodus 34,6-7). Boží sláva byla zjevením jeho dobroty, milosrdenství, lásky a slitování.

Slyšel jsem mnoho křesťanů říkat: „Ó, jaká Boží sláva sestoupila včera večer na naše shromáždění! Byla tam tak neuvěřitelná chvála a lidé padali na zem.“ To není důkaz projevu Boží slávy. To nemá s Bohem nic společného, to jsou pouze lidské emoce. Tím nebylo zjeveno, kdo Bůh je. 

Někdo možná namítne: „A co zážitek učedníků na hoře Proměnění? Nebyl to snad projev Boží slávy? Bylo tam oslnivé světlo a zázračné zjevení Mojžíše a Eliáše.“

Boží sláva nespočívala v Mojžíšovi ani Eliášovi, ani v nápadném světle. Boží sláva byla v Ježíši. Ježíš je zosobněním všeho, co Bůh řekl Mojžíšovi: soucitný a milostivý, nesmírně trpělivý, velmi laskavý a věrný, pamatující na milosrdenství tisícům pokolení, odpouštějící nepravost, provinění i hřích. Nyní Pán říká: „On je živý obraz mé slávy. Je vtělena v mém Synu!“