Většina z nás se modlí jako David: „V den mého soužení neskrývej přede mnou svou tvář, nakloň ke mně své ucho. V den, kdy volám, mi rychle odpověz!“ (Žalm 102,3) Hebrejské slovo pro „rychle“ naznačuje „hned teď, pospěš si, udělej to právě v tu hodinu, kdy tě volám!“ David říkal: „Pane, vkládám do tebe důvěru, ale prosím, pospěš si!“
Bůh nikam nespěchá. Neskáče podle našich příkazů. Ve skutečnosti se možná občas ptáš, jestli někdy odpoví. Křičíš, pláčeš, postíš se a doufáš; ale dny, týdny, měsíce, dokonce roky plynou a nedostáváš ani ten nejmenší důkaz, že tě Bůh slyší. Možná jsi zmatený a začneš se ptát sám sebe a myslet si: „Něco musí blokovat mé modlitby.“
Časem se tvůj postoj k Bohu může změnit na něco takového: „Pane, co musím udělat, abych dostal odpověď na tuto modlitbu? Slíbil jsi ve svém Slově, že mi dáš odpověď, a já jsem se ve víře modlil. Kolik slz musím prolít? Co dělám špatně? Jaký hřích v mém životě brání mým modlitbám?
Proč Bůh oddaluje odpovědi na upřímné modlitby? Rozhodně to není proto, že by postrádal moc a je velmi ochotný nám pomoci a dávat nám dobré dary. Ne, odpověď najdeme v jednom z Ježíšových podobenství. „Vyprávěl jim také podobenství, aby viděli, jak je třeba stále se modlit a neochabovat.“ (Lukáš 18,1)
Řecké slovo pro „ochabovat” nebo „umdlévat“, jak je v překladu Krále Jakuba, znamená „zvolnit, zeslábnout nebo unavit se ve víře, vzdát se v boji, již nečekat na dokončení“. Pán hledá modlící se lid, který neochabne a neunaví se přicházením k němu.
Pavel psal rané církvi a povzbuzoval je podobným způsobem. „V činění dobra neochabujme; nezemdlíme-li, budeme ve svůj čas žnout.“ (Galatským 6,9) Boží lid bude čekat na Pána, nevzdá se, dokud nebude jeho dílo dokončeno. Bude shledán věrně čekajícím až přijde odpověď.