PRAVÁ VÍRA

Král David nikdy nemohl vstoupit do nejsvětější svatyně v chrámu. Ale vstoupil do svatyně Boží a jeho zkušenost vyústila v mocný žalm, který Boží lid vyznává dodnes: „Kdo ve skrýši Nejvyššího přebývá, ve stínu Všemohoucího bude odpočívat.“ (viz Žalm 91,1) David se zamýšlí nad úžasným zjevením Boží přítomnosti na zemi.

Mnoho svatých v Bibli a v průběhu dějin se dostalo z těžkých situací, protože důvěřovali Bohu a úpěnlivě k němu volali. Jednou z nich byla pohanská žena, která vyhledala Ježíše s žádostí, aby uzdravil její trpící dceru. „Jedna kanaánská žena z toho kraje šla za ním a křičela: ‚Smiluj se nade mnou, Pane, Synu Davidův! Mou dceru zle trápí démon.‘ “ (Matouš 15,22) Tato žena se na Ježíše obrátila s palčivou potřebou; její dceru trápil démonický duch.

To Ježíše ale k jednání nepřimělo. „On jí však neodpověděl ani slovo. Jeho učedníci přistoupili a prosili ho: ‚Pošli ji pryč, když za námi pořád křičí.‘ “ (Matouš 15,23) Ale žena se nenechala odehnat, zůstala a dále je obtěžovala svojí žádostí, odmítala odejít. Pokud znáte Písmo, víte, že Ježíš vyprávěl několik podobenství, v nichž chválil takovou vytrvalost: „Klepejte. Žádejte. Hledejte. Bůh odmění vaši víru.“

Bylo by pro tu ženu snadné se vzdát, ale ona vytrvala a pak jí Ježíš řekl: „Nesluší se vzít chléb dětem a hodit jej psům.“ (Matouš 15,26) Poukázal tak na přednost, kterou měli Židé před pohany. Její odpověď mi přijde úžasná. „Ona řekla: ‚Ano, Pane, ale i psi se živí drobky, které spadnou ze stolu jejich pánů.‘ “ (Matouš 15,27) Tím vlastně řekla: „Ježíši, jestli mluvíme o moci z nebe, každý drobek je dostatečný.“

A měla pravdu. Drobky, které padají od Božího stolu, jsou dost na to, aby pokryly každou potřebu tady na zemi. A ona věřila, že i ten nejmenší drobeček její dceru úplně vysvobodí. To je pravá víra! Ta žena neprosila nesměle. Žádala s vírou v Boží dobrotu, s vědomím, že i ten nejmenší kousek jeho slávy je dost k zázračnému vysvobození.