Svět se změní, když uvidí Boží slávu. V Písmu čteme o několika lidech, kteří měli doopravdy hluboké zjevení Boží slávy. Vím, že to zní mysticky, ale není to mystické. Občas může být vidění Boží slávy dost skutečné. Bible nám to ukazuje jednak na lidech, kteří aktivně hledali Boha, a jednak na těch, kteří ho nehledali.
Když Mojžíš procházel pouští, neříkal: „Bože, chci od tebe znamení!“ A přesto uviděl hořící keř, veliké zjevení od Boha. Káleb a Jozue hledali Boha a byli jediní, kteří přežili celou cestu pouští a vešli do Zaslíbené země. Ježíš si našel apoštoly, kteří žili svůj každodenní život. Mnoho lidí přicházelo a vyhledávalo Ježíše, protože slyšeli zvěsti, že má Boží zmocnění.
Jedním z mých oblíbených příběhů je ten o ženě u studny. Ta vůbec Ježíše nehledala. Narodila se do hříchu a žila v hříchu a zničila si život, ale Ježíš jí neřekl: „Když dokážeš dodržovat zákon, budu ve tvém životě jednat.“ Místo toho Ježíš říkal: „Vidíš, kdo jsem? Když mne požádáš, dám ti živou vodu.“ Dostalo se jí o Božím srdci zjevení, které nevyhledávala, a stala se první novozákonní misionářkou.
Zas a znova v Písmu čteme, že když lidé zažijí tyto hluboké chvíle vidění Boží slávy, Pán v nich a v jejich životech mocně jedná. Mojžíš vyvedl děti Izraele z otroctví. Jozue a Káleb přivedli Izrael do Zaslíbené země. Žena u studny přivedla lidi z města, aby se setkali s Ježíšem. Apoštolové hlásali evangelium v neznámých zemích.
Pokud si říkáš: „Já nejsem dost schopný, jsem příliš chybující,“ v Písmu se stále objevuje jedna věc: Bůh si používá mnoho zlomených lidí. Každý z nás má slabosti, máme však také obdarování od Boha. Když spatříme Boží slávu, když chodíme s Pánem, on nám dá plnost těchto darů a změní svět kolem nás.