Nedávno jsem četl příběh jedné rodiny v Madridu ve Španělsku. Otec se dostal do konfliktu s dospívajícím synem. Neustále na sebe naráželi, až mládenec řekl opravdu hrozné věci a rozhodl se odejít z domu. Na poslední chvíli se ho otec ještě pokusil přemluvit, aby zůstal, on ale odešel.
Je to příběh rozbitého vztahu. Otec prošel celé Španělsko a hledal svého syna. Pak dostal zprávu, že by chlapec mohl být v Madridu, a tak otec šel do Madridu. Madrid je však obrovské město a on syna nemohl najít. Rozhodl se udělat poslední pokus. Dal do novin inzerát, který zněl: „Paco, tvůj otec je zde. Miluji tě. Vše je odpuštěno. Vrať se domů.“ Ještě připsal, že bude čekat před vchodem do redakce dva dny po uveřejnění inzerátu.
Podal inzerát a čekal.
V určený den otec přišel na smluvené místo před redakcí novin a postavil se na schody. Zprávy uvádí, že přišlo více než 800 mladých mužů jménem Paco. Osm set mladých mužů tím říkalo: „Kéž by mě volal můj otec. Kéž by můj otec řekl, že mi bylo odpuštěno. Kdyby mě volal můj otec, mohlo by být všechno jiné.“
Chci požádat otce, kteří toto čtou, aby byli podobni otci z příběhu, ale udělali to dříve, než jejich děti odejdou. Dejte svým dětem najevo, že jsou milovány. Dejte jim vědět, že jste na ně hrdí. Žehnejte jim. S mladými muži často otec mluví o jejich mužnosti a dodává jim pocit důvěry a síly. Dceři otec dodává jistotu v její ženskosti a toho, kým je v Kristu.
Pavel poukazuje na Boží srdce: ‚Budu bydlet uprostřed nich a procházet se mezi nimi, a budu jejich Bohem a oni budou mým lidem‘ … ‚budu vám Otcem a vy mi budete syny a dcerami‘, praví Pán Všemohoucí.“ (2 Korintským 6,16.18)
Pán nás hledá a k našim srdcím mluví pravdu o tom, kým jsme byli stvořeni.