POVZBUZENÍ V MODLITBĚ

„Bratři, nechceme, abyste nevěděli o soužení, které na nás dolehlo v Asii tak těžce a nesnesitelně, že jsme už přestali doufat, že přežijeme.“ (2. Korintským 1,8) Řecké slovo pro „dolehlo“ v této pasáži znamená „zavalilo těžkým břemenem, krutě zdrtilo“. Pavel sděloval svatým v Korintu: „Ta krize byla tak vážná, že mě málem zničila. Myslel jsem, že je to můj konec.“

Když Pavel říká, že pod tíhou soužení ztratil naději, můžeme si být jisti, že byl na úplném dně. V jiných pasážích své utrpení spíše zlehčuje. Možná si vzpomenete, jak jednoduše setřásl jedovatého hada, který se mu zakousl do ruky. Třikrát ztroskotal, přesto to zmiňuje jen mimochodem, jen pro kontext. Byl bit, oloupen, kamenován, vězněn – a nikdy si nestěžoval.

Tady je ale apoštol na pokraji naprostého vyčerpání. Myslím si, že prožíval mučivou duševní úzkost. Nemůžeme přesně vědět, co Pavla přesně trápilo, ale 2. Korintským 7:5 něco napovídá: „Když jsme dorazili do Makedonie, neměli jsme tam klid. Ze všech stran na nás doléhalo soužení: zvenku boje, zevnitř obavy.“

Domnívám se, že Pavel mluví o bolesti, kterou mu způsobili lidé, kterým sloužil. Falešní učitelé v Korintu se snažili poštvat lidi proti němu. Pavel se obával, že jeho „děti“ odmítnou jeho poselství a budou následovat ty, kdo to s nimi nemyslí dobře.

Potěšil ho Titus, který mu přinesl dobré zprávy o jeho „milovaných dětech“ v Korintu. Pavel píše: „Ale Bůh, který potěšuje sklíčené, nás potěšil příchodem Tita, a nejen jeho příchodem, ale také tím, jak byl mezi vámi povzbuzen. Když nám vyprávěl, jak se vám stýská, jak všeho litujete a jak horlivý zájem o mě máte, má radost neznala mezí.“ (2. Korintským 7,6-7)

Sám jsem v životě takové trápení zažil. Někdy jsem cítil slova těch, které jsem miloval a sloužil jim, jako nůž v zádech.V takových těžkých časech mi pomohly modlitby svatých.