POVOLÁNI DÁVAT

V noci, kdy proběhla Poslední večeře, vedl Ježíš se svými učedníky poslední rozhovor před svou smrtí. Všechno, co tehdy řekl, pronášel s vědomím, že je brzy opustí. Shromáždění zakončil povzbuzující modlitbou o věcech, které mají přijít. Církev vše překoná a zvítězí, jejich vzájemná láska bude světu svědectvím. Jeho božská moc a autorita bude proudit skrze jeho následovníky a Otcova sláva spočine na Božím lidu; to dá Ježíš církvi skrze Ducha svatého.

Zamysli se nad tím, co Ježíš do té doby vykonal. Během tříleté služby uzdravoval nemocné, navracel zrak slepým, křísil z mrtvých, zázračně nasytil obrovské zástupy, kázal dobrou zprávu chudým a davy vyučoval pravdu o nebeském Otci. To je obrovská práce, kterou vykonal Syn díky poslušnosti Otce.

Kristus vysvětluje, že to všechno se stalo díky Otcově štědré povaze. Ve své modlitbě v 17. kapitole Jana používá slovo „dát“ častěji než kterékoli jiné. „Otče, dal jsi mi … dal jsi jim … dal jsem jim …“ V rozmezí 26 veršů Ježíš používá nějaký tvar tohoto slova sedmnáctkrát.

První, čeho si v této úžasné modlitbě všimneme, je, jak často a štědře Otec dává. Má v povaze dávat svým dětem dobré dary. Všechny je vyjmenoval, když je dal svému Synu, kterého poslal: „Dám ti moc a autoritu v mém jménu. Dám ti lidi na zemi. Dám ti slova do úst a skutky, které máš vykonat. Dám ti svou slávu.“

Hned poté vidíme, že Ježíš má tutéž štědrou povahu jako jeho Otec. Jeho modlitba zahrnuje všechno, co již dal svým učedníkům, a všechno, co jim bude nadále dávat. Tento oddíl se zaměřuje na štědrou povahu Božího srdce.

V jistém smyslu ten večer dal Ježíš učedníkům svou závěť. Říkal: „Ustanovil jsem své království dáváním. A chci, abyste v tom pokračovali.“ To poslední, co dal svým následovníkům, bylo konkrétní povolání: povolání dávat!