POŽEHNÁNÍ MILOSTI

Mnozí dnešní křesťané si svůj život představují jako justiční váhy. Na jedné misce vah jsou všechny jejich zbožné skutky a na druhé misce rostoucí hromada hříchů a selhání. Když si myslí, že v jejich životě převažují selhání, cítí povinnost více se modlit, více studovat Bibli a častěji chodit do církve.

Nedávno jsem sledoval videoklip se scénou u okénka rychlého občerstvení pro řidiče. Když řidič dokončil svou objednávku, hlas na druhém konci se zeptal: „A co dál?“ Řidič se cítil provinile a přidal k objednávce hranolky. Hlas se znovu ozval: „A co dál?“ Zmatený řidič přiobjednal ještě moučník. Ale hlas se zeptal znovu: „A co dál?“ Konečně řidič vykřikl: „Nic, nic, nic! Dál už nic.“

Takhle to vypadá s námi, když se pokoušíme dosáhnout Boží spravedlnosti. Čím více úsilí vynaložíme, tím více se blížíme k okamžiku, kdy jsme konečně přinuceni vykřiknout: „Nic, dál už nic.“ To vysvětluje, proč se tolik křesťanů cítí vyčerpáno při samotné myšlence na službu Bohu. Pavel jejich úsilí nazval „mrtvými skutky“ z jednoho důvodu: Jejich přístup nikdy nevyprodukuje spravedlnost ani radost, nýbrž pouze vyčerpanost a trápení. Není v tom žádný život – pouze smrt – protože to není Kristovo evangelium.

Drahý svatý, žádné množství dobrých skutků nemůže vyrovnat vlastní měřítko spravedlnosti.

Pavel napsal: „Jestliže proviněním Adamovým smrt se zmocnila vlády skrze jednoho člověka, tím spíše ti, kteří přijímají hojnost milosti a darované spravedlnosti, budou vládnout v životě věčném skrze jednoho jediného, Ježíše Krista.“ (Římanům 5,17) Pokud smrt ovládá váš život, pokud nesete tíhu neustálých obvinění z hříchu, pokud nic, co děláte, není dost dobré, pak nasloucháte starému hlasu Adamovy přirozenosti. Z této staré přirozenosti pramení každý tělesný pokus usmířit si Boha, což je v rozporu s vaší identitou v Kristu.

Ježíš nás nabádá: „Proč nevezmete ty váhy, které jste si sami vyrobili, a nesložíte je u kříže? Nikdy jsem vás nepovolal, abyste mne usmiřovali. Povolal jsem vás, abyste činili jedinou věc: přijali mé požehnání milosti.“ Jsme předurčeni k vítězství nad každým hříchem ne vlastním úsilím, ale skrze jediného člověka, Ježíše Krista.