POŽEHNÁNÍ BÝT POŽEHNÁNÍM

Bůh vám chce požehnat a projevit přízeň. Chce, abyste byli moudří a rozvážní a činili prozíravá rozhodnutí, která přinesou do vašeho života požehnání. Musíme si však dávat pozor na to, co děláme s Božím požehnáním. Mnozí z nás obdrží požehnání od Boha, ale pak je proměníme v něco sobeckého.

V Lukášovi Ježíš mluví o muži, který byl požehnán: „Jednomu bohatému člověku se na polích hojně urodilo. A on v sobě o tom rozvažoval a říkal si: ‚Co budu dělat, když nemám kam složit svou úrodu?‘ “ (Lukáš 12,16-17)

Bůh je štědrý a rád rozdává dary svým dětem. Muž v tomto příběhu byl hojně požehnán, ale když se na tento příběh pozorně podíváme, vidíme, že se situace obrací špatným směrem.

Požehnaný muž „v sobě o tom rozvažoval“. Tady často začíná problém, příteli. Bůh nám začíná žehnat a my začínáme přemýšlet: „Co s tím budu dělat?“ Když začneme přemýšlet, co dělat se svými zdroji, obvykle následuje sobectví.

Čí jsou plodiny - požehnání? Patří Bohu. Všechno patří Bohu! Mysl tohoto muže však začínala být sobecká. Začínal vnímat dary od Boha jako věci, které mohou být použity pro jeho vlastní prospěch, a sobectví začalo prostupovat jeho podstatu.

„Pak si řekl: ‚Tohle udělám: Zbořím stodoly, postavím větší a tam shromáždím všechno své obilí i ostatní zásoby a řeknu si: Teď máš velké zásoby na mnoho let; klidně si žij, jez, pij, buď veselé mysli.‘ “ (Lukáš 12,18–19)

Když slyšíme kázání o Božích požehnáních, musíme být velmi opatrní. Naše vnímání jeho požehnání je životně důležité. Chceme pro sebe nahromadit požehnání, abychom vytvořili zásoby pro své pohodlí a potěšení? Nebo se chceme dívat kolem sebe a žehnat druhým? Příteli, jsme požehnáni od samého počátku Boží smlouvy o požehnání s lidstvem. Jsme požehnáni tím, že jsme požehnáním!