Chcete-li být členem pravé Boží církve, musíte být známí pod jménem Jehovah Shammah, což znamená: „Zde je Hospodin“ (viz Ezechiel 48,35). Ostatní o vás musí být schopni říci: „Je mi jasné, že Bůh je s tímto člověkem. Pokaždé, když ho vidím, cítím Ježíšovu přítomnost. Jeho život skutečně odráží Boží slávu.“
Budeme-li upřímní, musíme přiznat, že příliš často přítomnost Pána vzájemně v sobě necítíme. Proč? Křesťané tráví čas zapojením do dobrých náboženských aktivit, jako jsou modlitební skupiny, studium Bible, služby pro veřejnost, a to všechno je velmi chvályhodné, ale mnozí z těchto křesťanů tráví jen málo času, pokud vůbec nějaký, službou Pánu v modlitební komůrce.
Pánovu přítomnost nelze předstírat. To platí jak pro život jednotlivce, tak pro církevní sbor. Když mluvím o Boží přítomnosti, nemluvím o nějaké duchovní auře, která mysticky obklopuje člověka, nebo která sestupuje při bohoslužbě. Spíše mluvím o prostém, ale mocném chození vírou, jak to Pavel přikázal Timoteovi. „Proto ti kladu na srdce, abys rozněcoval oheň Božího daru, kterého se ti dostalo vzkládáním mých rukou. Neboť Bůh nám nedal ducha bázlivosti, nýbrž ducha síly, lásky a rozvahy.“ (2.Timoteova 1,6-7)
Ať už se tento duch, o němž se Pavel zmiňuje, projevuje v životě křesťana nebo celého sboru, nutí lidi, aby si ho všímali. Říkají si: „Tento člověk byl s Ježíšem“ nebo „Tento sbor skutečně věří tomu, co káže“.
K tomu, aby vznikl sbor Jehovah Shammah, je zapotřebí mnohem víc než jen spravedlivého pastora. Je zapotřebí spravedlivého Božího lidu. Pokud cizí člověk po bohoslužbě řekne: „Cítil jsem tam Ježíšovu přítomnost,“ můžete si být jisti, že to nebylo jen kvůli kázání nebo bohoslužbě. Bylo to proto, že do Božího domu vstoupil sbor spravedlivých a Pánova sláva přebývala v jeho středu.