Mnoho věřících touží po oživení a hodně mluví o tom, jak moc oživení v dnešní době potřebujeme. Problém je ale v tom, že často pomíjíme některé podmínky pro oživení. Podívejme se na tento konkrétní verš ze Starého zákona, na který mě nedávno upozornil můj přítel Gary Wilkerson; skutečně obsahuje tři důležité prvky, které jsou k oživení potřeba.
„ ‚Prorok, který má sen, ať vypravuje sen, ale kdo má mé slovo, ať mluví mé slovo pravdivě. Co je sláma vedle obilí?‘ praví Hospodin. ‚Cožpak není mé slovo jako oheň,‘ je výrok Hospodinův, ‚jako kladivo tříštící skálu?‘ “ (Jeremiáš 23,28–29)
Tento verš se může na první pohled zdát trochu zvláštní, ale hned to vysvětlím. Mluví se zde o pšenici, kladivu a ohni. Většina z nás pravděpodobně ráda slyší o pšenici; to je všeobecně dobrý obraz. Znamená to, že budeme jíst chléb, a každý má rád pořádný bochník čerstvě upečeného chleba. Chceme mít naplňující duchovní život jako pšenici, ne jako slámu. Oheň nás trochu znervózňuje, ale určitě všichni bychom měli chtít mít ohnivou vášeň pro Boží příkazy, že? V kladivu Božího slova je už těžší najít něco přitažlivého. Představuje výzvu k pokání, závazný příkaz odvrátit se od cest světa, úder, který láme hřích a formuje. Spíše to chceme pro druhé, není snadné chtít kladivo na sebe.
Mnohokrát se věřící zaměří na jeden z těchto tří aspektů Božího volání, ale žádný z nich nefunguje dobře sám. Mají se dít společně. Když mluvíme Boží slovo, sytí to naše duše. To pak přináší oheň pro věci Boží. V tomto bodě je reformující a transformující kladivo přirozené, nikoli odsuzující. Bez pšenice a ohně kladivo ničí. Pro věřícího plného Božího slova a zapáleného Duchem je kladivo normální součástí duchovního růstu.
Jedině tak budeme schopni volat k pokání způsobem, který je laskavý, nikoli odsuzující, protože zároveň zveme lidi, aby vstoupili do Božího království, nasytili se a nechali se zapálit Duchem svatým.
