V knize Daniel 3 čteme, že král Nebúkadnesar nechal zhotovit obrovskou zlatou sochu vysokou 90 stop a svolal všechny úředníky ze své rozlehlé říše, aby přišli na obřad posvěcení sochy. Jakmile dorazili, Nebúkadnesar přikázal, aby se všichni poklonili před sochou. Kdo se vzepře rozkazu, bude zabit.
Tři Danielovi přátelé – Šadrak, Méšak, Abed-nego – se odmítli poklonit. Tito mladí muži byli spolu s Danielem odvedeni do zajetí z Jeruzaléma. V té době nebylo neobvyklé trestat ty, kdo porušili královo nařízení tím, že je hodili do obří ohnivé pece (viz Jeremiáš 29,22).
Když stráže přivedly tři hebrejské muže před krále, zařval na ně: „Jestli se nepokloníte, budete ihned hozeni do rozpálené ohnivé pece! A který bůh by vás mohl zachránit z mé moci?“ (Daniel 3,15)
Tito bohabojní mladíci směle ve víře odpověděli: „Jestliže náš Bůh, kterého my uctíváme, nás bude chtít vysvobodit z rozpálené ohnivé pece i z tvých rukou, králi, vysvobodí nás. Ale i kdyby ne, věz, králi, že tvé bohy uctívat nebudeme a před zlatou sochou, kterou jsi postavil, se nepokloníme.“ (Daniel 3,17-18)
Nakonec byli tři Hebrejci uvrženi do pece, ale král byl zmaten. Nebyl tu žádný náhlý záblesk hořících šatů a vlasů, žádný zápach pečeného masa. „Náhle se král Nebúkadnesar zděsil. Vstal a ohromen se ptal svých rádců: ‚Copak jsme nehodili do plamenů tři svázané muže?‘ ‚Jistě, Výsosti,‘ odpověděli. ‚Jenže já vidím čtyři muže,‘ on na to, ‚a rozvázané! Procházejí se v plamenech, vůbec nic jim není a ten čtvrtý vypadá jako boží syn!‘ “ (Daniel 3,24-25)
Ježíš přišel do krize těchto mužů. Přišel je potěšit a zachránit, protože je miloval. Pán slávy k nim přišel v hodině jejich krize, protože mu byli cele oddáni!