PŘINÁŠEJTE PÁNU TO NEJLEPŠÍ

Ve Starém zákoně lidé nemohli obětovat beránka, který byl slepý, chromý nebo měl jakékoliv jiné vady. Museli Pánu přinášet to nejlepší, co měli.

Jaký čas přinášíte Pánu v modlitbě? Dáváte svůj nejlepší čas, kdy jste úplně bdělí? Přicházíte k Bohu ráno, abyste se modlili za svaté věci, a vaše mysl je plná toho, co je třeba ten den udělat? Nebo přicházíte k němu unavení a vyčerpaní po náročném dni a sotva se dovlečete do jeho přítomnosti?

Milovaní, vaše mysl a srdce musí být tam, kde jsou vaše rty. Izajáš mluvil o tom, co Bůh přijímá: „… Jejich zápaly a jejich oběti dojdou zalíbení na mém oltáři. Vždyť můj dům se bude nazývat domem modlitby pro všechny národy“ (Izajáš 56,7). Přijatelné oběti přinášejí ti, kteří se „připojili k Hospodinu, aby mu sloužili a z lásky k jeho jménu se stali jeho služebníky“ (Iz 56,6).

Tato přijatelná oběť na Božím oltáři není chabá, polovičatá, ospalá oběť, ani povinná oběť daná na poslední chvíli. Ale vychází ze srdce, které je naplněno láskou k Ježíši a neustále volá: „Bože, přicházím k tobě dnes, abych tě více poznal. Toužím po tobě!“

O těch, kteří přinášejí takové oběti, Pán říká: „ty přivedu na svou svatou horu a ve svém domě modlitby je oblažím radostí“ (Iz 56,7). Vyslyší naše modlitby a přivede nás na místo svatosti, radosti a moci.

„Blahoslavení jsou ti, kdo střeží jeho svědectví a hledají ho celým srdcem“ (Žalm 119,2).

Jakmile si vytvoříte modlitební zvyk a zbavíte se všeho, co vás rozptyluje, Bůh si přeje, abyste ho hledali celým srdcem: „Odtamtud budete hledat Hospodina, svého Boha; nalezneš ho, budeš-li ho opravdu hledat celým svým srdcem a celou svou duší“ (Deuteronomium 4,29).