Věřím, že pokud křesťan intenzivně touží po životě ve svatosti, pokud touží dát všechno Pánu, může existovat jen jeden důvod, proč se mu nedaří užívat svobody, kterou má slíbenou skrze moc Ducha svatého. Tím důvodem jsou pochybnosti. Ježíš nemohl vykonat své skutky tam, kde byly pochybnosti. Jeho Duch nemůže v našem životě nic vykonat, když nevěříme.
Pro každého Ježíšova následovníka je zásadní, aby neposuzoval Boží zaslíbení podle minulých zkušeností. Pokud se plně spolehneme na jeho zaslíbení a budeme se držet slov Ducha, víme, že za výsledky je zodpovědný Bůh. Touhy získat jeho zaslíbená požehnání se prostě nesmíme vzdát. Budeme-li i nadále naléhat, budeme moci v soudný den obstát a být nazváni věrnými.
V mém životě nastal okamžik, kdy jsem musel svou budoucnost vsadit na Boží zaslíbení. Musel jsem důvěřovat jeho slovu s rizikem pro vlastní duši. Předložil jsem Bohu výzvu. „Pane, budu věřit, že jsi mi dal Ducha svatého. Věřím, že jen on mě může vysvobodit z každého pouta, které mě svazuje. Věřím, že mě usvědčí, povede a uschopní k vítězství. Věřím, že ode mě nikdy neodejde a že mě nenechá odejít od tebe. Nebudu omezovat tvého Ducha ve mně. Budu na něj čekat, vzývat ho a důvěřovat mu.“
Máme dělat to, co řekl Pán Ezechielovi: modlit se Boží slovo. „Prorokuj nad těmi kostmi a řekni jim: ‚Slyšte, suché kosti, Hospodinovo slovo!‘“ (Ezechiel 37,4)
Máme připomínat Duchu svatému zaslíbení, která nám Bůh dal. Máme mu říci: „Duchu svatý, nebeský Otec mi slíbil, že tě vloží do mého srdce, a já jsem tomuto slibu uvěřil celou svou duší. Poddám se a budu spolupracovat, protože chci být svatý. Řekl jsi, že způsobíš, abych chodil po tvých cestách a poslouchal každé tvé slovo. Nevím, jak to hodláš udělat, ale přísahal jsi a nemůžeš lhát. To vše je zapsáno v Slově, tak přijď a konej ve mně své dílo.“