„Pozůstatek lidu uposlechl hlasu Hospodina, svého Boha, a slov proroka Agea, protože ho poslal Hospodin, jejich Bůh … A lid byl naplněn bázní před Hospodinem. Přišli a dali se do práce na chrámu Hospodina zástupů, svého Boha.“ (Ageus 1,12.14) Izraelité byli usvědčeni z upřednostňování vlastních zájmů a vrátili se k práci na stavbě chrámu. Vrátili se tam, kde měli být – stavěli dům Boží!
Stáli před základy chrámu, a zatímco zdi rostly, mnoho starých lidí plakalo. Něco nebylo v pořádku? A proč? Protože staří lidé ještě zažili Šalomounův chrám a jeho nádheru před šedesáti osmi lety a viděli, že nový se mu zdaleka nevyrovná. Ve srovnání se Šalomounovým chrámem vypadal jako nic.
Lidé začali mluvit o minulé slávě a říkali: „V tomto chrámu není archa, slitovnice ani cherubíni. Na oltáři neplane žádný oheň, na dům nesestupuje Boží sláva. Po vší tvrdé práci, poslušnosti a oběti, po tom, co jsme dali Boží zájmy na první místo, se nový chrám starému nevyrovná! Není ničím ve srovnání s tím, který jsme kdysi viděli. Proč bychom měli pokračovat, když do toho dáváme tak moc a vidíme tak málo?“
Mnoho dnešních Božích lidí se vzdává, protože si myslí, že se nikdy nevyrovnají ostatním. Stejně jako Izraelité postavili Boha na první místo, hledají jeho vůli, staví jeho dům. Když se však podívají na svůj život, říkají: „V mém životě je tak málo Boží svatosti a slávy. Za všechny boje toho mám tak málo. Když se porovnávám s ostatními křesťany, nedosahuji jim ani po kolena. K čemu bojovat? Nikdy nebudu vítězit.“
Jsem přesvědčen, že to je důvod, proč mnoho oddaných křesťanů vzdává boj. Srovnávají se s ostatními věřícími a jsou znechuceni, protože se cítí beznadějně méněcenní.
Milovaní, zapište si Boží zaslíbení pro vás. Od té chvíle, kdy se znovu zaměříte na budování Kristova těla a odložíte všechny myšlenky na srovnávání se, začnete vidět jeho mnohostranné požehnání. Připomínejte si to! Bůh vás miluje, raduje se z vás, pracuje ve váš prospěch.
