OSPRAVEDLŇUJÍCÍ VÍRA

Ospravedlnění a spravedlnost přicházejí pouze z víry. Jsem spasen skrze víru, ospravedlněn skrze víru a zachován skrze víru v Kristovu krev. To je samotný základ evangelia. Ne každá víra je však ospravedlňující vírou. Bible jasně hovoří o dvou druzích víry: první, která ospravedlňuje, a o druhé, která nemá žádnou hodnotu – víře, kterou má i ďábel.

V knize Skutků je zaznamenáno, že kouzelník Šimon „uvěřil“, ale jeho víra nevedla k ospravedlnění. „Tu uvěřil i sám Šimon a dal se pokřtít“ (Skutky 8,13). O něco později Šimon nabídl apoštolu Petrovi peníze, aby získal moc Ducha svatého, ale Petr mu odpověděl: „Vidím, jak jsi plný hořkosti a spoutaný nepravostí“ (Skutky 8,23). V podstatě řekl: „Šimone, tvé srdce je stále v poutech hříchu.“

Petr řekl Šimonovi, že bez pokání zahyne i s penězi. Šimon sice věřil, ale nedošel ke spravedlnosti v Kristu. Jeho víra nebyla ospravedlňující vírou, tou, která očišťuje srdce a přináší Kristovu spravedlnost.

Písmo říká, že „mnozí uvěřili v jeho jméno, protože viděli znamení, která činil. Ježíš jim však nesvěřoval, kdo je … dobře věděl, co je v člověku“ (Jan 2,23-25). Tito lidé uvěřili v Krista, ale nebyla to stejná víra jako těch, kterým „dal moc stát se Božími dětmi“ (Jan 1,12).

Ospravedlňující víra je víc než jen myšlenkový souhlas s Ježíšem, víc než pouhé uznání Boha. Jakub argumentoval: „Ty věříš, že je jeden Bůh. To je správné. I démoni tomu věří, ale hrozí se toho“ (Jakub 2,19). Jakub mluvil o mrtvé, omezené víře, nikoli o věčné. Ježíš před tímto druhem víry varoval, když řekl, že někteří věří, ale „…nemají kořeny. Ti věří jen dočasně, v době pokušení odpadají“ (Lukáš 8,13).

Na druhé straně existuje ospravedlňující víra, která „očišťuje srdce“ (viz Skutky 15,9), a která „věří k spravedlnosti“ (viz Římanům 10,10). Aby víra přinesla ospravedlnění, musí ji doprovázet touha poslouchat Boha a být mu věrný. Taková víra nám dá životní sílu, je základem trvalé poslušnosti a lásky k Bohu.