ORBA K POKÁNÍ

To si nevážíš jeho štědré laskavosti, shovívavosti a trpělivosti? Nechápeš, že tě Boží dobrota vede k pokání?“ (Římanům 2,4)

Nesouhlasím se všemi doktrínami puritánů, ale líbí se mi jejich důraz na svatost. Tito zbožní kazatelé nazývali svá kázání „hlubokou orbou“. Věřili, že nemohou zasít pravá semena víry, dokud nebude půda srdcí jejich posluchačů zorána do hloubky.

Puritáni udělali vše pro to, aby jejich kázání šlo do hloubky, takže zasáhli veškerou ladem ležící půdu duší svých posluchačů. Jejich kázání vyvolala ve sborech ryzí pokání a díky tomu po celá léta formovala silné, dospělé a věrné křesťany.

Jenže dnes je většina kázání zasívána bez orání. Je jen velmi málo kázání, která by šla hlouběji než do svrchní vrstvy půdy. Hluboká orba se netýká pouze hříchů, ale jde až k samotné příčině hříchu. Mnohá kázání, která dnes slýcháme, se zaměřují na nápravu, ale ignorují nemoc. Nabízí recept bez operace.

Je smutné, že to vede k tomu, že si lidé myslí, že byli uzdraveni z hříchu, i když nikdy nepoznali, že jsou nemocní hříchem. Oblékáme je do roucha spravedlnosti, i když nikdy neuviděli, že jsou nazí. Nutíme je důvěřovat Kristu, zatímco oni ani nepoznali svoji potřebu důvěřovat mu. Takoví lidé skončí u myšlenky: „Neuškodí, když do svého života přidám Ježíše.“

Vlivný anglický kazatel C. H. Spurgeon hovořil o potřebě pokání. Kázal:

Věřím, že bolestné pokání stále ještě existuje, i když jsem o něm poslední dobou moc neslyšel. Zdá se, že lidé v dnešní době velmi rychle stanou věřícími … Doufám, že můj starý přítel pokání není mrtvý. Jsem zoufale zamilovaný do pokání; zdá se, že je dvojčetem víry … Já osobně příliš nerozumím víře bez slz; vím, že jsem přišel ke Kristu cestou kříže a v slzách … Když jsem vírou přišel ke kříži, bylo to s velkým pláčem a úpěnlivou prosbou, vyznával jsem svá přestoupení a toužil jsem najít spásu v Ježíši, a to jenom v Ježíši.

Milovaní, nepohrdejte Boží hlubokou orbou, která vede k pokání, neboť je zdrojem života v Kristu.