OPOŽDĚNÉ A ODMÍTNUTÉ MODLITBY

„Žádáte, a nedostáváte, protože žádáte špatně, abyste to vynaložili na své rozkoše.“ (Jakub 4,3)

Bůh nevyslýchá žádné modlitby pro naši vlastní slávu, nebo které napomáhají našim pokušením. Především Bůh neodpovídá na modlitbu osobě, která v srdci skrývá chtíč. Všechny odpovědi jsou závislé na tom, zda necháme ze svých srdcí vytrhnout zlo, chtíč a zakořeněné hříchy.

„Kdybych se snad upnul srdcem k ničemnosti, byl by mě Panovník nevyslyšel.“ (Žalm 66,18)

Můžeme velmi jednoduše zjistit, zda je prosba založena na chtíči. Poznáme to z toho, jak reagujeme, když Bůh neodpovídá. Modlitby založené na žádostivosti vyžadují rychlé odpovědi. Jestliže srdce plné chtíče nedostane rychle to, po čem touží, skuhrá, brečí a umdlévá nebo v něm propuknou reptání a stížnosti, a nakonec obviní Boha, že neslyší.

„ ‚Proč se postíme, a nevšímáš si toho? Pokořujeme se, a nebereš to na vědomí.‘ Právě v den, kdy se postíváte, hovíte svým zálibám a honíte všechny své dělníky.“ (Izajáš 58,3)

Žádostivé srdce v zapírání a odkladu nedokáže vidět Boží slávu. Bůh je ve své spravedlnosti povinen pozdržet nebo odmítnout naše modlitby, dokud nejsou očištěny od veškerého sobectví a žádostivosti.

Je možné, že existuje jeden prostý důvod, proč je většině našich modliteb zabráněno? Může to být důsledek neustálého flirtování s chtíčem nebo zakořeněným hříchem? Zapomněli jsme, že jen ti, kteří mají čisté ruce a ryzí srdce, mohou vstoupit na jeho svatou horu? Jedině naprosté opuštění oblíbeného hříchu otevře nebeskou bránu a dá průchod požehnání.

Místo toho, abychom ustoupili, běháme za poradci, pokoušíme se najít pomoc při zvládání beznaděje, prázdnoty a nepokoje. Přesto je to všechno marné, protože hřích a chtíč ještě nebyly odstraněny. Hřích je kořenem všech našich problémů. Pokoj přichází pouze tehdy, když kapitulujeme a zřekneme se všech žádostí a skrytého hříchu.