Dostali jsme v modlitbě neuvěřitelnou autoritu. Jak tuto pravomoc používáme? Skrze Kristovo jméno. Když jsme uvěřili v Ježíše, dal nám své jméno.
Fráze „ve jménu Krista“ není jen formulka, ale vyjadřuje postavení, které máme v Ježíši. To Otec uznává. Ježíš nám říká: „V ten den budete prosit v mém jménu a neříkám, že budu prosit Otce za vás. Sám Otec vás totiž miluje, protože jste milovali mě a uvěřili jste, že jsem vyšel od Boha.“ (Jan 16,26–27)
Proto nám Ježíš přikazuje, abychom se modlili v jeho jménu. Říká: „Kdykoli žádáš v mém jménu, tvá žádost má u Otce stejnou moc a účinek, jako kdybych ho žádal já.“ Podobně když klademe ruce na nemocné a modlíme se, Bůh na nás pohlíží, jako by to Ježíš kladl ruce na nemocné, aby jim přinesl uzdravení.
To je také důvod, proč máme směle přijít k trůnu milosti: abychom přijímali. Máme se s důvěrou modlit: „Otče, stojím před tebou, vyvolený v Kristu, abych šel a přinesl ovoce. Nyní tě žádám, aby moje radost byla úplná.“
Slyšel jsem mnoho křesťanů říkat: „Žádal jsem ve jménu Ježíše, ale moje modlitby nebyly vyslyšeny.“ Tito věřící prohlašují: „Zkoušel jsem si nárokovat moc v Ježíšově jménu, ale na mě to prostě nefungovalo.“ Existuje mnoho důvodů, proč nedostáváme odpovědi na modlitby. Možná jsme si dovolili nějaký hřích, něco, co kazí naši jednotu s Kristem. To se pak stane překážkou, která brání toku požehnání. Pán neodpoví na modlitby, dokud neopustíme svůj hřích.
Možná je překážka způsobena vlažností nebo polovičatostí vůči Božím věcem. Možná nás dusí pochybnosti, které nás oddělují od moci v Kristu. Jakub varuje: „Ať ale žádá ve víře a bez pochybností. Kdo pochybuje, podobá se totiž mořské vlně, hnané a zmítané vichřicí. Ať nikdo takový nečeká, že od Pána něco dostane.“ (Jakub 1,6–7)
Bůh zná naše srdce a ví, jestli máme něco nevyřešeného ve vztahu s jeho Synem. Moc v Kristu je pro ty, kteří se mu zcela odevzdají.