ODPUŠTĚNÍ A PŘIJETÍ

V příběhu o ženě přistižené při cizoložství, vyprávěném v evangeliu Jana 8, Ježíš proměnil obviněnou v přijatou. Místo aby cizoložnici, jejíž život visel na vlásku, odmítl, přijal ji. Pro nás dnes dělá totéž. Bere každého, koho jeho vlastní hřích odsunul na okraj, a říká mu: „Jsi můj. Jsi přímo v centru Otcovy lásky.“

Toto Ježíšovo gesto bylo pro cizoložnou ženu klíčové. Proč? Protože i nadále musela žít ve své komunitě s realitou toho, co udělala. I když je pravda, že pro ty, kdo jsou v Kristu Ježíši, neexistuje žádné odsouzení, hřích má stále reálné následky. Zeptej se jakéhokoliv narkomana, který prošel léčbou. Jsou tam narušené vztahy s rodinou, přáteli, dětmi nebo spolupracovníky, a není lehké je napravit. V případě cizoložství mohlo dojít k nechtěnému těhotenství, narušení vztahu s manželem a dětmi, ke zlomení důvěry v komunitě. Může trvat roky, než se všechny rány zahojí.

Proto je v Ježíšových dvou větách k cizoložné ženě vidět skutečné milosrdenství: „Ani já tě neodsuzuji. Jdi a už nehřeš!“ (Jan 8,11) Nebyl bych věrným Božím služebníkem, kdybych neřekl, že ačkoliv vás Ježíš miluje, přijímá a odpouští vám, hřích má skutečné následky. Jako pastor jsem to viděl neustále. Proto je náš hřích před Bohem velmi vážný, není to pouhé porušení zákona. Pavel říká: „Varujte se smilstva! Žádný jiný hřích, kterého by se člověk dopustil, netýká se jeho těla; kdo se však dopouští smilstva, hřeší proti vlastnímu tělu.“ (1. Korintským 6,18). Proto je zde o to větší důvod přinést každý hřích Ježíši. Pouze jeho mocná, očišťující milost může plně zahojit a obnovit.

Je tu ještě třetí skupina, na kterou měla dopad Boží milost: žalobci. Vypočítavý plán bezcitných farizeů se obrátil proti nim. Hříšná žena nakonec nebyla odsouzena, a místo toho byla zachráněna a uzdravena.

Když se projeví radikální milost, zlo je nuceno se s hanbou odplazit. „Když to uslyšeli, vytráceli se jeden po druhém, starší nejprve, až zůstal sám s tou ženou, která stála před ním.“ (Jan 8,9)