Když nás Bůh vyzývá, abychom uskutečnili nějaký sen nebo prošli složitou životní situací, naše vnitřní pochybující já nám říká: „Tuto řeku nedokážeš překročit. Je to nemožné. Ke zdárnému uskutečnění nemáš potřebné prostředky. Ne že by to byl špatný nápad, jen zatím nenastal ten správný čas. Počkej na příhodnější chvíli. Udělej to, ale teď ještě ne.“
I když prožíváme těžké časy nebo čelíme nedostatku zdrojů, i když se načasování nezdá ideální, stále platí toto: Říct Bohu „udělám to později“ je stejný projev neposlušnosti jako říct Bohu „Ne.“
Pán od nás nepotřebuje slyšet: „To je dobrý nápad, ale zrovna teď se mi to moc nehodí.“ Místo toho ocení jiný postoj: „Bože, je to tvá cesta a udělám to tak, jak chceš Ty, a udělám to hned, jak si přeješ.“
Bůh má vždy ten nejlepší způsob, jak něco uskutečnit a ví, kdy je k tomu nejvhodnější čas. Když byli Ježíšovi učedníci zaskočeni tím, co Pán řekl, Ježíš jim pověděl: „U lidí je to nemožné, ale u Boha je možné všechno“ (Mt 19, 26).
Pán nás rád povolává v tu nejméně vhodnou dobu do něčeho, co je v lidských očích neproveditelné, a kdy k uskutečnění takového úkolu nemáme žádné prostředky. Pán řekne: „Výborně, teď jsou skvělé podmínky k tomu, abych mohl začít jednat.“ Někdy se možná obracíš na Pána s otázkou: „Pane, proč jsi mě pověřil tímto úkolem právě v této době, kdy je všechno tak složité jako nikdy předtím a já se cítím pokoušen tak, jako nikdy dřív. Ty mi přesto říkáš, abych učinil toto obtížné rozhodnutí. Cítím se tak slabý a Ty mě nabádáš k tomu, abych sebral všechnu sílu.“
Skeptik uvnitř nás říká: „Tato situace nemá východisko, tento požadavek je nemožné splnit.“ Bůh nám na to odpovídá: „Se mnou není nic nemožné.“
Bůh je silný v našich slabostech. Bůh se oslaví tam, kde jsme my slabí. Tam, kde jsme na konci svých sil, přichází Bůh se svou mocí a milostí.