ODDĚLENÍ

V noci před svým ukřižováním, při poslední večeři, Ježíš řekl učedníkům: „Ještě kratičko a svět mě neuvidí, ale vy mě uvidíte. Protože já žiji, budete žít i vy.“ (Jan 14,19) Je to zajímavé prohlášení, zejména když Ježíš věděl, že to učedníci nepochopí. Jeden z nich se ho dokonce zeptal: „Pane, proč se chceš dát poznat nám, a ne světu?“ (Jan 14,22)

Ježíš samozřejmě chtěl učedníky vyučovat. Odpověděl: „Ježíš mu odpověděl: „Kdo mě miluje, bude zachovávat mé slovo, a můj Otec ho bude milovat; přijdeme k němu a učiníme si u něho příbytek … Pokoj vám zanechávám, svůj pokoj vám dávám; ne jako dává svět, já vám dávám. Ať se vaše srdce nechvěje a neděsí! … Řekl jsem vám to nyní předem, abyste potom, až se to stane, uvěřili.  Již s vámi nebudu mnoho mluvit, neboť přichází vládce tohoto světa. Proti mně nic nezmůže. Ale svět má poznat, že miluji Otce a jednám, jak mi přikázal. – Vstaňte, pojďme odtud!“ (Jan 14,23.27.29-31)

Trochu jsem zkrátil Ježíšovu odpověď, abych obrátil pozornost k tématu, ke kterému směřuje tento oddíl. Tím tématem je oddělení. V těch několika verších Kristus jasně rozlišuje mezi svým královstvím a světem: „Ještě kratičko a svět mě neuvidí, ale vy mě uvidíte“ (Jan 14,19), „pokoj vám dávám“ (Jan 14,27), „přichází vládce tohoto světa. Proti mně nic nezmůže“ (Jan 14,30).

Proč Ježíš zdůrazňoval učedníkům tyto rozdíly? Považoval za důležité, abychom uviděli jasný rozdíl mezi ním a světem.

Faktem je, že Bůh v celé Bibli dělá taková rozdělení. Při stvoření oddělil světlo od tmy a den od noci. Oddělil Izrael od ostatních národů. V Novém zákoně přikazuje církvi: „vyjděte z jejich středu a oddělte se.“ A při posledním soudu oddělí ovce od kozlů. Ve svém Slově Bůh neustále stanovuje hranice, které nám velmi jasně říkají: „Vždy pamatujte, že jste ve světě, ale nejste z něj.“