OD POŽEHNÁNÍ KE ZLOMENÍ

Kristus začal svou službu uspokojováním potřeb lidí. V evangeliích čteme o tom, jak vrátil slepému zrak, uzdravil ženu s krvotokem a nasytil hladové zástupy. Uspokojil trpící hned na místě a dal jim přesně to, co potřebovali. Proto jej mnoho lidí následovalo. Dokonce i někteří z farizeů následovali Krista kvůli jeho zázrakům.

Rozhodl jsem se následovat Ježíše poté, co uspokojil mou nejhlubší potřebu. Jako náctiletý jsem ztratil jistotu, že Bůh skutečně existuje. Narodil jsem se do rodiny kazatelů, jak jsem si tedy mohl být jistý, že má víra není pouze převzatá od rodičů? Ježíš přišel ke mně, do mé bolavé duše, a ukázal mi, co jsem potřeboval vědět. Ten, kdo mě miluje, není Buddha, Mohammed ani Konfucius; je to Ježíš. Zjevil čistou pravdu o své lásce a změnil můj život k lepšímu.

Ježíš nám žehná, když to potřebujeme, ale to je pouze začátek. Vede nás od přijímání požehnání ke zlomení, protože jedině tak skutečně duchovně dospějeme (viz April 24, 2026). Na cestě lámání si začínáme oblékat jeho štědrou povahu. A přece naše tělesnost nenávidí pomyšlení na dávající život, protože takový život vyžaduje zlomení.

Pavel mluvil o ztroskotání na moři, o bití a kamenování, protože byl povolán dávat. Ostatní apoštolové byli pronásledováni, protože je Ježíš povolal k dávání. Dokonce zástupy přestaly následovat Ježíše, když začal učit těžko přijatelné pravdy (viz Jan 6). Když se lidé od něho odvrátili, „Ježíš řekl Dvanácti: ‚I vy chcete odejít?‘ Šimon Petr mu odpověděl: ‚Pane, ke komu bychom šli? Ty máš slova věčného života. A my jsme uvěřili a poznali, že ty jsi ten Svatý Boží.‘ “ (Jan 6,67-69)

Ježíšova otázka nás staví do stejné pozice, ve které byli učedníci. Musíme věřit, že Ježíš je dobrý a věrný. Nedostali jsme na výběr plán svých životů. Kdyby ano, tak bychom brali, místo abychom dávali. Proto nám ten plán určil Ježíš. Když nás vede obtížemi, můžeme si být jistí, že tak činí z lásky.