Ochutnávkou rozumíme to, když si máme možnost něco vyzkoušet. Bible to označuje jako „závdavek našeho dědictví na vykoupení těch, které si Bůh vydobyl k chvále své slávy“ (Ef 1,14). Znamená to zažít kousek něčeho předtím, než to zažijeme v plnosti. Naším dědictvím je sám Kristus a Duch svatý nás bere do jeho přítomnosti, kde zažíváme malou část toho, jaké to bude, až si pro nás přijde jako pro svou nevěstu a my si budeme užívat nekončící lásku a společenství s ním.
Pavel popisuje Boží lid jako ty, kterým je „vtisknuta pečeť zaslíbeného Ducha svatého“ (Ef 1,13). To jsou ti, které označil Duch svatý. Ten je opatřil jedinečným znamením, vykonal úžasnou práci v jejich nitru, něco nadpřirozeného, co je navždy změnilo.
Už to nejsou obyčejní lidé. Nepatří už tomuto světu, protože se zaměřují na to, co je nahoře a ne na věci pozemské. Nedělají si starosti kvůli věcem, které se odehrávají na Zemi, něco takového jimi neotřese. Nejsou vlažní, jejich srdce křičí dnem i nocí: „Přijď, Pane Ježíši.“
Co se těmto věřícím přihodilo? Jak je Duch svatý změnil? Jak se stali Božím vlastnictvím?
Duch svatý jim dovolil ochutnat slávu své přítomnosti. Navštívil je a vzal s sebou kousek nebe a oni tak mohli zažít nadpřirozený projev jeho mimořádné velikosti. Dává nám „kousíček nebe“, s nímž se můžeme vydat na cestu do nebe a vzbuzuje v nás tak touhu dosáhnout cíle.
Až přijdou dny zjevení, co myslíš, jakou nevěstu Duch přivede k Ježíši? Vlažnou? Takovou, jejíž láska uvadá nebo je polovičatá? Nebo snad přijde s nevěstou, která není oddána Ježíši? Která nemá zájem být s ním v důvěrném vztahu?
Pokud miluješ Ježíše opravdově, nikdy ti nesejde z mysli. Je s tebou v každou chvíli, co jsi vzhůru. Někteří křesťané uvažují takto: „Tohle se stane, až umřu. Až přijdu do nebe, vše se změní. Tehdy se stanu nevěstou Páně.“ Tak to ale není. Smrt nikoho neposvětí! Svatý Boží duch je tu s námi teď. Je živý a pracuje ve tvém nitru, aby v tobě vzbudil náruživou lásku ke Kristu za života zde na zemi.