OČI POROZUMĚNÍ

„Když se Ježíš blížil k Jerichu, seděl u cesty jeden slepec a žebral. Když uslyšel, že kolem prochází zástup lidí, ptal se, co se to děje. Když mu pověděli, že tudy jde Ježíš Nazaretský, začal křičet ‚Ježíši, Synu Davidův, smiluj se nade mnou!‘ Ti, kteří šli vpředu, ho napomínali, aby mlčel. On však tím více křičel: ‚Synu Davidův, smiluj se nade mnou!‘ Ježíš se zastavil a přikázal, aby ho k němu přivedli. Když přišel blíž, Ježíš se ho otázal: ‚Co chceš, abych pro tebe učinil?‘ On odpověděl: ‚Pane, ať vidím.‘ “

Není úžasné, že se to stalo v Jerichu, pevnosti s neprostupnými zdmi, které Bůh strhl, když lidé křičeli? Nyní tam muž křičí, aby jeho hradby beznaděje byly strženy, a lidé okolo mu říkají, aby byl zticha. Nevzbuzuje to údiv, čím se náboženství může časem stát? Začínáme si myslet, že je uctivé nikdy nekřičet, nikdy si nezoufat. Všechno musí být podle pravidel a nikdy se nesmíme shodit tím, že přiznáme, že něco potřebujeme.

Tomuto slepému muži to bylo jedno. Protože byl ochoten volat, aby Bůh konal, jeho zdi byly připraveny spadnout.

Nejprve se ho však Ježíš zeptal, co chce. Není to zvláštní? Muž byl slepý. Copak nebylo jasné, co chce? Ale muž mohl odpovědět třeba: „Potřebuji nový kabát. Můj starý už je roztrhaný a smradlavý.“ Anebo mohl říct: „Potřebuji najít lepší místo na žebrání. Zde už mi lidé dávají málo. Potřebuji práci. Potřebuji přítele.“ Ježíš chtěl zjistit, zda si uvědomuje, co nejvíc potřebuje.

V této souvislosti si přečtěte, co se Pavel modlil za církev: „Prosím, aby vám Bůh našeho Pána Ježíše Krista, Otec slávy, dal ducha moudrosti a zjevení, abyste ho poznali a osvíceným vnitřním zrakem viděli, k jaké naději vás povolal, jak bohaté a slavné je vaše dědictví mezi svatými.“ (Efezským 1,17-18)

Potřebujete duchovní zrak. Musíte pochopit, kdo je Ježíš Kristus. Musíte vědět, že Bůh vás nepovolal, abyste seděli na okraji cesty s nachystaným duchovním pohárem. Volejte a Kristus vám dá oči porozumění!