Když Bůh říká: „Věř,“ požaduje něco, co je mimo rozum. Víra je naprosto nelogická, samotná definice víry má co do činění s něčím nerozumným. Písmo říká: „Věřit Bohu znamená spolehnout se na to, v co doufáme, a být si jist tím, co nevidíme.“ (Židům 11,1) Jednoduše řečeno: „Neexistuje hmatatelná podstata víry, žádné viditelné důkazy.“ Přesto jsme vyzváni, abychom věřili.
Mluvím o tom z důležitého důvodu. Na celém světě v tuto chvíli je spousta věřících v hluboké sklíčenosti. Faktem je, že všichni budeme v životě i nadále čelit nátlaku a zastrašování, přesto věřím, že pokud pochopíme nelogickou a nerozumnou povahu víry, najdeme pomoc, kterou potřebujeme, abychom se obnovili.
Zamyslete se nad vírou Simeona. „Hle, v Jeruzalémě byl muž jménem Simeon; byl to člověk spravedlivý a zbožný, očekával potěšení Izraele a Duch svatý byl s ním. Jemu bylo Duchem Svatým zjeveno, že nespatří smrt, dokud neuvidí Pánova Mesiáše.“ (Lukáš 2,25-26) Mesiáš byl zaslíben Božímu lidu na začátku Genesis a poslední záznam v Písmu o tom, že Bůh mluvil k prorokům, byl 400 let před Ježíšovým narozením.
Simeon byl již starý muž a možná zvažoval, jestli správně slyšel Boha. To, co po vás Bůh žádá, může znít nerozumně. Bůh chce, abychom mu důvěřovali, i když nedává žádné důkazy o vyslyšení modliteb, když se situace zdá beznadějná a my jsme si jisti, že je všechno marné.
Simeon věřil, a když držel malého Krista v náručí, Bůh mu dal další dar: nadpřirozené pochopení Ježíšova poslání. „Nyní propouštíš v pokoji svého služebníka, Pane, podle svého slova, neboť mé oči viděly tvé spasení, které jsi připravil přede všemi národy – světlo, jež bude zjevením pohanům, slávu pro tvůj lid Izrael.“ (Lukáš 2,29-32)
Pán nám říká: „Důvěřuj mi.“ Je to nelogické? Ano, ale po staletí Pán dokazoval, že přijde vždy včas. Bůh vždy přichází v dokonalém načasování Ducha Svatého.