NEZODPOVĚZENÁ MODLITBA

Jedna dospívající dívka se mi svěřila: „Před dvěma lety zemřeli moji rodiče při autonehodě. Byli to ti nejlepší rodiče, jaké si dívka může přát. Ptala jsem se sama sebe, jak mohl Bůh dopustit, aby zemřeli tak násilným způsobem, a poslední dva roky jsem k němu chovala zášť. Copak Bůh nechrání své vlastnictví? Už se nedokážu k němu modlit s opravdovou důvěrou, protože mě zklamal. Co mám dělat? Dá se říct, že na Pána hněvám.“

Mladý pár, který znám, chová vůči Pánu zášť už téměř deset let. Jejich krásná pětiletá dcera zemřela krátce po tom, co jí byl zjištěn nádor na mozku, a oni zahořkli. Zůstali v církvi, plní všechny povinnosti, ale už nevěří v účinnost modlitby. Bojí se zřeknout Boha, nazvat jej lhářem nebo nevěrným Otcem, ale nikdy mu neodpustili, že jim „vzal jejich jediné dítě“.

V určitém okamžiku života, se téměř každý křesťan musel vypořádat s tím, že jeho modlitba nebyla vyslyšena. Modlitba, která zůstává nevyslyšena týdny, měsíce, dokonce roky. Nečekaná nemoc nebo tragédie si vyžádá život milovaného člověka. Stávají se věci, které nemají žádný smysl ani důvod, a pak začne víra kolísat.

Drahý křesťane, Boží slovo jasně říká, že váhavý člověk nikdy nic od Boha nedostane.

Ježíš chápal tento sklon svých dětí chovat vůči nebi zášť, když se hory nepohnuly podle plánu. Petra varoval, aby o nic neprosil v Boží přítomnosti, když někomu neodpustil. „A kdykoli povstáváte k modlitbě, odpouštějte, co proti druhým máte, aby i váš Otec, který je v nebesích, vám odpustil vaše přestoupení.“ (Marek 11,25)

Jsem přesvědčen, že Ježíš říkal: „Když stojíš v Boží přítomnosti, nežádej, aby byly odstraněny hory nebo aby ti byly odpuštěny hříchy, pokud máš ve svém srdci skrytou zášť vůči nebi. Zbav se jí! Nech, aby tebou proudil Duch odpuštění. Volej k věrnému Otci. On nikdy nezklamal. Odpoví ti. Dá ti, co potřebuješ. Podřiď se mu a požádej ho, aby ti odpustil, že jsi dovolil, aby se v tobě zrodily pochybnosti.“