NEVRACEJ SE DO EGYPTA

Abraham dokázal skvělé a odvážné činy, když ho Bůh vedl a plně mu žehnal. Když se však okolnosti zhoršily, Abraham přestal cele hledět na Boží slávu a snažil se pomoci si sám. „I nastal v zemi hlad. Tu Abram sestoupil do Egypta, aby tam pobyl jako host, neboť na zemi těžce doléhal hlad.“ (Genesis 12,10)

Příběh jasně ukazuje, že Egypt byl tím posledním místem, kam měl Abraham jít. V Egyptě ohrozil svou ženu a na určitou dobu ji předal do rukou nepřátelského králi a lhal, aby se zachránil. Abraham předtím cele důvěřoval Bohu, proč nyní nedůvěřoval, že ho Bůh provede těžkostmi?

Možná je to ve vašich kritických situacích podobné. Když se život stává obtížným – kvůli problémům s financemi, zdravím, rodinou – hledíte i přes to všechno na Boží slávu? Pokud jste se v takových chvílích již zkusili „odebrat se do Egypta“ pro pomoc, víte, jak je takové úsilí marné. Často to problém ještě zkomplikuje a k vašemu břemenu přidá stud a zoufalství.

Zaujímám toto stanovisko: Naše oddělenost od světa nezávisí na našich schopnostech nebo na našem úsilí. Závisí na Božím zjevení – a jeho sláva s námi zůstává i v těžkých časech. Vezměte si proroka Izajáše. Když vstoupil do chrámu, spatřil Boží slávu. „Toho roku, kdy zemřel král Uzijáš, spatřil jsem Panovníka. Seděl na vysokém a vznosném trůnu a lem jeho roucha naplňoval chrám.“ (Izajáš 6,1) Tento svatý pohled přiměl Izajáše padnout na tvář v pokorném úžasu. „I řekl jsem: ‚Běda mi, jsem ztracen. Jsem člověk nečistých rtů a mezi lidem nečistých rtů bydlím, a spatřil jsem na vlastní oči Krále, Hospodina zástupů!‘ “ (Izajáš 6,5)

V tu chvíli Izajáš poznal, co je oddělenost pro Boha. Bůh mu v podstatě řekl: „Oddělil jsem tě pro své svaté záměry. Posílám tě kázat mé slovo zkaženému lidu. Budou se ti vzdorovat, ale ty to vydržíš, protože jsi viděl mou slávu.“

Stejně jako Izajáš, ani my „nemusíme jít do Egypta“, když nastanou těžké časy nebo se proti nám svět obrátí, pokud jsme skutečně uviděli podstatu Boha, který nás povolal.