„Kdo věří v Syna Božího, má to svědectví v sobě. Kdo nevěří Bohu, dělá z něho lháře, protože nevěří svědectví, které Bůh vydal o svém Synu.“ (1. Janova 5,10)
Vzpomeňme ohavné hříchy Izraele na poušti: reptání, modlářství, vzpoura, smyslnost a další. Je to dlouhý seznam, ale žádný z nich nevyvolal Boží hněv. Byla to jejich nevěra, která rozhněvala Boha.
„Hospodin řekl Mojžíšovi: ‚Jak dlouho mě bude tento lid znevažovat? Jak dlouho mi nebude věřit přes všechna znamení, která jsem uprostřed něho konal?‘ “ (Numeri 14,11) Bůh tím říkal: „Tito lidé popírají všechno, co jsem pro ně udělal. Kdy mi uvěří a spolehnou se na mě?“
Izrael rychle zapomněl na Boží sliby a odmítal jeho zázraky. Protože stále dokola reptali a zpochybňovali Boží sliby, Bůh řekl: „Udeřím na ně morem, zřeknu se jich“ (Numeri 14,12). Mojžíšovi vlastně řekl: „Vzdávám se svého lidu, protože mi nevěří.“
Když se přiblížili k zaslíbené zemi, Mojžíš slavnostně prohlásil: „Hleď, Hospodin, tvůj Bůh, předal tu zemi tobě. Vytáhni a obsaď ji … Nemějte strach a nebojte se jich. Hospodin, váš Bůh, který jde před vámi, bude bojovat za vás … Přesto nevěříte Hospodinu, svému Bohu … Hospodin vyslechl vaše slova, rozlítil se a přísahal: ‚Věru, nikdo z mužů tohoto zlého pokolení nespatří tu dobrou zemi, kterou jsem přísahal dát jejich otcům‘ “ (Deuteronomium 1,21. 29-30. 32. 34-35).
Přemýšlejte o tom, co všechno pro vás Bůh udělal: držel vás, odpovídal na modlitby, pomohl vám v krizích, provedl vás zkouškami, postaral se o vás způsoby, které nejsou ničím menším než zázraky. Přesto si děláme starosti a trápíme se, protože ho nevidíme hned dělat to, co si myslíme, že by pro nás měl udělat.
Pokud není naše srdce ukotvené v Božím slově, můžeme dostat nádherné sliby, a přesto se pak chováme, jako bychom byli opuštění, a děláme z Boha lháře. Když žijeme v nevěře, okrádáme se o Boží požehnání a přízeň.