Často slýcháme, že milost Boží je nezasloužená laskavost a požehnání od Pána, já přesto věřím, že milost je víc než jen tohle. Můj názor je, že milost je nám vším, čím je nám Kristus v době utrpení – silou, soucitem a láskou – Ježíš nás vidí v našem trápení.
Když se podívám zpět na roky velkých zkoušek, pokušení a soužení, mohu dosvědčit, že milost Boží je dostačující. Vím, jaké to je ptát se Boha, protože má žena měla opakovaně rakovinu, a potom byly zasaženy obě naše dcery. Dnes jsou všechny zdravé a silné, a za to Bohu děkuji. Vím také, jaké to je, když zaútočí Satanův posel. Byl jsem bolestně pokoušen a váben, zažil jsem i nepřátele pobouřené proti mně ze všech stran. Byl jsem hanoben pomluvami, falešně obviněn a přáteli odmítnut. V těch temných dobách jsem klesl na kolena a plakal před Pánem.
Nadále se mohu ptát proč, i tak to zůstane tajemstvím. Jeho milost mě vždy vším provedla a to stačí. Jsem připraven to přijmout, dokud pro mě Ježíš nepřijde. Nevidím konec zkouškám a trápením. Měl jsem je během padesáti let služby a mám je i nadále.
Přesto všechno dostávám neustále rostoucí množství Kristovy síly. Ve skutečnosti největší odhalení jeho slávy přicházelo v nejtěžších chvílích. Stejně tak i vám v nejtemnějších momentech Ježíš vám dá plnou měrou svou sílu. Písmo nám říká: „Proto přistupme k trůnu milosti se smělou důvěrou, abychom došli milosrdenství a našli milost, když potřebujeme pomoci.“ (Židům 4,16)
Možná nikdy neporozumíme bolesti, depresi a nepohodlí v životě. Možná nezjistíme, proč naše modlitby za uzdravení nebyly vyslyšeny, ale my nemusíme vědět proč.
Jednou, ve slávě mi Otec vysvětlí svůj překrásný plán, který měl po celou dobu. Ukáže mi, jak jsem získal trpělivost skrze zkoušky, jak jsem se naučil soucitu k ostatním, jak se jeho síla projevila v mých slabostech, jak jsem se naučil důvěřovat jeho naprosté věrnosti ke mně a jak mě ty události pomohly, abych byl být více podobný Ježíši.