Bůh má tolik, že chce dávat. „Vyzkoušejte mě takto, praví Hospodin zástupů, zdali vám neotevřu nebeské průduchy a nevyleji na vás požehnání, že prostor pro ně nebude stačit“ (Malachiáš 3,10). Bůh stojí v plné zásobárně a říká: „Jsem milující Bůh a rád dávám, ale jen málokdo ode mne dostává. Nenechávají mě prokázat lásku a moc!‘
Samozřejmě máme děkovat Bohu za vše, co již udělal a dal, ale nemáme se s tím spokojit a myslet si, že je to už dost.
Mnoho křesťanů je spokojeno s tím, že sedí ve shromáždění a jsou požehnáni Boží přítomností. Takoví lidé jsou jako houby. Všechno nasáknou, ale když je Bůh chce pomazat do služby, nepřijmou to.
Když trávil Ježíš poslední noc se svými učedníky, povzbudil je a řekl: „Amen, amen, pravím vám: Kdo věří ve mne, i on bude činit skutky, které já činím, a ještě větší, neboť já jdu k Otci.“ (Jan 14,12) Opravdu věříme, že Kristus a Duch svatý jsou dobrým a dokonalým Božím darem? Vidíš Ducha jako dokonalý Boží dar pro tebe? Vidíš, že on je vším, co potřebuješ k tomu, abys žil radostně, vítězně, spravedlivě a byl plný míru a pokoje?
Musíme plně důvěřovat Písmu, které říká: „Každý dobrý dar a každé dokonalé obdarování‘ je shůry od Otce nebeských světel. U něho není proměny ani střídání světla a stínu.“ (Jakub 1,17)
Kdybychom Boha skutečně znali, jeho lásku i moc, žádali bychom od něj mnohem víc. Vírou bychom dosáhli až do nebes a věřili, že Bůh svrhne bezbožné vládce. Věřili bychom Bohu, že nám pomůže prosytit naše město Ježíšovým evangeliem. Postavili bychom se ve víře proti každé zbrani namířené proti nám a zničili bychom satanské pevnosti v našich rodinách a církvích.
Naše vize by měla být neomezená. Měli bychom věřit Bohu, že chce učinit ještě větší věci pro své království!