V evangeliu Matouše čteme, že Kristus chtěl dát učedníkům výstižné ilustrované kázání. Zavolal malé dítě, vzal ho do náruče a řekl: „Amen, pravím vám, jestliže se neobrátíte a nebudete jako děti, nevejdete do království nebeského. Kdo se pokoří a bude jako toto dítě, ten je největší v království nebeském. A kdo přijme jediné takové dítě ve jménu mém, přijímá mne.“ (Matouš 18,3-5)
Ježíš popsal vztah, který chce mít se svým lidem. Kristus těm mužům říkal: „Podívejte se na dítě. To je má budoucí církev. Toto dítě představuje každého věřícího, který ke mně přijde v dětské víře. Odvraťte se rychle od myšlenek na to, jak se stát výjimečnými v mém království vlastní snahou.“
Dále Ježíš vyzval učedníky, aby se pokořili. Říkal jim: „Na vás stavím svou církev. Jestli chcete mít na tom podíl, musíte být stejně pokorní jako malé dítě, které držím v náručí.“ Domnívám se, že Ježíš nás žádá o dvě věci: odmítnout svou nezávislost a jednoduše se mu vydat. To jsou charakteristické rysy skutečných služebníků království.
Kristus také řekl velmi jasně: „Kdo by svedl k hříchu jednoho z těchto nepatrných, kteří ve mne věří, pro toho by bylo lépe, aby mu pověsili na krk mlýnský kámen a potopili ho do mořské hlubiny. Běda světu, že svádí k hříchu! Svody sice nutně přicházejí, ale běda tomu, skrze koho přijdou!“ (Matouš 18,6-7)
Ježíš tak vyjádřil hněv vůči těm, kdo učí, že kříž ke spáse nestačí. Varoval i své učedníky, aby se nenechali pohoršit křížem.
Stejně tak Ježíš říká dnešní církvi: „Běda každému učiteli nebo kazateli, který klade kámen úrazu před některého z neobrácených dětí. Přichází ke mně v prosté víře a pokání. Vyvoláš můj hněv, když je odradíš slovy: ‚Ježíš nestačí. Pokud opravdu chcete být spaseni, musíte udělat více. Zde jsou směrnice a učení naší církve … ‘“ Musíme přijmout skutečnost, že pouze Kristus plně zaplatil za naše hříchy.