My, kteří známe Kristovu spravedlnost, nežijeme jako ti, kteří jsou bez naděje. Jsme požehnaní jednak láskou a jednak bázní Boží.
Co Bůh chce, aby si jeho lid uvědomil ve světle této pravdy? O tom všem mluví v jediném verši. „Ti, za něž Hospodin zaplatil, se vrátí, přijdou na Sion s plesáním a věčná radost bude na jejich hlavě. Dojdou veselí a radosti, na útěk se dají starosti a nářek.“ (Izajáš 51,11) Jinými slovy: „Můj lid se ke mně vrátí s důvěrou, vírou a odvahou. Přestanou hledět na to, co se děje okolo nich, a budou opět zpívat radostí.“
Je Boží vůlí, abychom se v nejtemnějších a nejhorších dobách radovali a byli šťastní. I když vidíme všude okolo Boží soud, máme zpívat a radovat se, ne však proto, že přichází soud, ale jemu navzdory.
Izajáš 51,11 začíná hebrejským slovem, které znamená „ve světle toho, co jsem již řekl.“ Co prorok již řekl? Mluvil k Bohu: „Což právě ty jsi nevysušil moře, vody obrovské propastné tůně, a nezřídil v mořských hlubinách cestu, aby vykoupení mohli přejít?“ (Izajáš 51,10) Izajáš připomínal Izraeli, že Bůh touží je spasit, že jim to slíbil. Tento verš říká: „Já jsem stále Hospodin, odvěký tvůrce zázraků. Moje paže je stále silná, dokáže vás zachránit.“
Radost, kterou zakouší Boží lid, není určena pouze pro nedělní ráno, na týden či měsíc. Je stálá, a to znamená, že bude trvat roky, i v dobách zlých, až do samotného konce. Bůh shlíží dolů po celé věky a říká: „Budu mít lid, který bude mít trvalou radost. Chopí se jí a bude jejich vlastnictvím.“
Závěrem chci říci, že to neznamená, že skončí veškeré utrpení. Znamená to, že naše důvěra k Pánu nás povznese nad každou bolest a zkoušku. Pokud to přijmeme za své, nic nás nepřipraví o radost a potěšení v Kristu.