„A hle, jakýsi muž ze zástupu volal: ‚Mistře, prosím tě, ujmi se mého syna, vždyť je to mé jediné dítě; hle, zachvacuje ho duch … Prosil jsem už tvé učedníky, aby ho vyhnali, ale nemohli.‘ Ježíš jim odpověděl: ‚Pokolení nevěřící a zvrácené, jak dlouho ještě mám být s vámi a snášet vás? Přiveď sem svého syna!‘ Ještě než k němu přišel, démon ho povalil a zkroutil křečí. Ježíš pohrozil nečistému duchu, uzdravil chlapce a vrátil jej otci. Všichni žasli nad velikou Boží mocí“ (Lukáš 9,38-43). Toto je pro mě jeden z nejsmutnějších oddílů Písma.
Když ten oddíl čtu, prožívám ho ve svém srdci. To slovo „nemohli“ zní ve mně. Někdy vidím člověka, který potřebuje opravdovou přímluvnou modlitbu, a já cítím, že nemohu pomoci kvůli pochybovačné otázce: „Co se stane, když to nebude fungovat?“ Ta přichází společně se strachem a nevěrou do mého srdce. Bojuji s tím.
Mluvím o tom, protože s tímto strachem musíme počítat. Doufám, že nenecháš tento strach bez odpovědi, nevzdáš se a nespokojíš se se suchým náboženstvím a tradicí. Měli bychom chtít žít jinak – být skutečně závislí na Bohu a důvěřovat mu – a tak skutečně žít, věřit a konat podle evangelia, protože Bible není jen knihou ke čtení, studiu, či jakýsi svépomocný průvodce.
Chceme putovat do nebe a věřit Písmu, které říká: „Nyní přišlo spasení, moc a království našeho Boha i vláda Mesiáše, neboť byl svržen žalobce našich bratří, který je před Bohem osočoval dnem i nocí. Oni nad ním zvítězili pro krev Beránkovu a pro slovo svého svědectví. Nemilovali svůj život tak, aby se zalekli smrti.“ (Zjevení 12,10-11)
Moc je v Ježíšově krvi! Moc je v Božím slově.