NÁSLEDOVNÍCI ELIÁŠE

Eliášova nenávist k hříchům Izraele pramenila z jeho velké lásky k Božímu lidu. Eliáš nenáviděl hřích, ale lidi miloval. Nebyl mužem pomsty a jeho srdce toužilo po návratu Izraele k Hospodinu.

Abychom pochopili ducha a moc, která spočívala na Eliášovi, musíte slyšet jeho srdceryvné volání na hoře Karmel: „Odpověz mi, Hospodine! Odpověz mi, ať pozná tento lid, že ty, Hospodine, jsi Bůh. Ty sám obrať jejich srdce zpět k sobě.“ (1. Královská 18,37)

Eliáš vůbec neměl zájem na tom, aby byl považován za proroka. Chtěl jen vidět obnovenou Boží slávu a návrat k Bohu těch, kteří odpadli. Praví proroci, jejichž slova proti hříchu mohou znít tvrdě, mají milosrdné, vlídné a trpělivé srdce. Pokud vidí skutečné biblické pokání, stanou se budovateli duchovní obnovy.

Jsem přesvědčen, že i dnes existují následovníci Eliáše - praví pastýři. Ne všichni kazatelé se nechali svést vlastními zájmy. Často slyším o rostoucím počtu svatých pastýřů, kteří zažili zranění a odmítnutí od bezcitných ovcí. Někteří byli doslova vyhnáni ze svých sborů za to, že kázali zbožné normy. Ale nejkrutější ze všeho jsou takzvaná proroctví a obžaloby od přísných „prorockých hlasů“, které nemají žádné slitování ani poselství spásy.

Pokud byste někdy slyšeli „proroka“, jak na někoho sesílá prokletí, můžete si být jisti, že to není v Duchu Kristově. Často je to pyšný, samozvaný prorok, plný arogance a chtíče. Slovo jasně říká: „Těm, kdo vás pronásledují, žehnejte, žehnejte a nezlořečte.“ (Římanům 12,14) Ti, kdo stále dokola mluví o prokletí, by se měli třást před tímto varováním: „Miloval proklínání, ať na něj přijde! Neměl zalíbení v žehnání, ať se mu vzdálí! Jak oděv oblékal si proklínání, jak voda se mu vsáklo do těla, vniklo mu do kostí jako olej.“ (Žalm 109,17-18)

K následovníkům Eliáše se řadí naříkající muži či ženy, jejichž každé prorocké slovo je vykoupeno slzami. Zlomení a se zbožným zármutkem chodí v pokání. Odmítají přimhouřit oči nad hříchem a nebojí se nikoho, ani ďábla, pokud jde o Kristovu čest.