Seděl jsem spolu s pastorem Davidem Wilkersonem a společně jsme se připravovali na setkání pastorů, vedoucích a věřících z celého Quebecu, které mělo začít za pár minut.
Jako tlumočník jsem vždy trval na tom, abychom si s hostujícím kazatelem udělali čas na přípravu a modlitbu. Protože někdy bývají v překladu slova z jednoho jazyka do druhého velké rozdíly, považoval jsem vždy za dobré předběžně probrat s řečníkem jeho poselství. Musím říct, že mi to pastor Wilkerson vždy usnadňoval. Měl jsem tu čest být nesčetněkrát jeho tlumočníkem v Quebecu a v Evropě. Vždy měl podrobně napsané a Duchem svatým mocně inspirované poselství. Dělil se se mnou o to, co cítil, že dostal od Boha v modlitbě za shromážděné lidi. Často jsem byl hluboce dojat a dokonce jsem plakal, když jsem se s ním připravoval na shromáždění.
Ten večer byl ale trochu jiný. Když si pastor Wilkerson přečetl, co měl napsané, řekl: „To není správné kázání. Od chvíle, co jsem dorazil do Quebecu, bojuji v modlitbách proti pevnosti nevěry. Musíme přinést poselství o víře. Modleme se!“ Několik minut nato vstoupili do místnosti, kde jsme byli, pastoři, kteří všechno organizovali, a našli Davida Wilkersona na kolenou celým srdcem volajícího k Pánu.
Když se přimlouval za Quebec, slyšel jsem, jak přinášel před Pána nevěru, která zde panuje, a zároveň prorocká slova, pláč se střídal s prohlášeními víry – tato modlitba navždy zůstane vryta do mé mysli a srdce.
Vyzývám vás, abyste se mnou poklekli u nohou našeho Pána a přimlouvali se za svůj život, za manžela/manželku, děti, povolání, službu, církev a svou budoucnost. Stejně jako Kristovi učedníci před dvěma tisíci lety přestaňme cokoli předstírat a uvědomme si, že potřebujeme Boží zásah. Modleme se s upřímným srdcem: Pane, rozmnož naši víru!
„Modlitba víry zachrání nemocného a Pán ho pozdvihne; a jestliže se dopustil hříchů, bude mu odpuštěno. Vyznávejte hříchy jeden druhému a modlete se jeden za druhého, abyste byli uzdraveni. Velkou moc má vroucí modlitba spravedlivého.“ (Jakub 5,15-16)