MODLITBA A POSLUŠNOST

Někdy se v modlitbě obracíme k Bohu, jako by byl jakýmsi bohatým příbuzným, který nás má podporovat a dát nám vše, o co prosíme, zatímco my ani nezvedneme ruku k pomoci. Zvedáme ruce v modlitbě k Bohu … a pak si je strčíme do kapes. Očekáváme, že naše modlitby přimějí Boha pracovat pro nás, zatímco my nečinně sedíme a myslíme si: „On má veškerou moc; já nemám žádnou, tak prostě počkám a nechám ho, ať všechno udělá.“

Zní to dobře, ale není to tak. Bůh nenechá u svých dveří žádné zahálející žebráky. Ani nám nedovolí být štědří k těm, kdo odmítají pracovat. „Když jsme u vás byli, přikazovali jsme vám: Kdo nechce pracovat, ať nejí!“ (2. Tesalonickým 3,10)

Není nic nebiblického na tom, když k slzám přidáme pot. Vezměte si například modlitbu za vítězství nad skrytým chtíčem, který přetrvává v srdci. Prostě jen požádáte Boha, aby ho zázračně odstranil, a potom budete sedět s rukama v klíně a doufat, že to samo zmizí? Žádný hřích nebyl nikdy vykořeněn, aniž by člověk spolupracoval, jako třeba u Jozua. Celou noc ležel tváří k zemi a plakal nad porážkou Izraele. Bůh ho postavil na nohy a řekl mu: „Vstaň! Co je s tebou, že jsi padl na tvář? Izrael zhřešil. Přestoupili mou smlouvu, kterou jsem jim vydal. … Vstaň, posvěť lid…“ (Jozue 7,10-13)

Bůh má plné právo nás zvednout z kolen a říct: „Proč jen tak líně posedáváš a čekáš na zázrak? Nepřikázal jsem ti, abys utíkal před samotným náznakem zla? Musíš udělat víc než se jen modlit za vysvobození; přikázal jsem ti také, abys před ním utíkal. Nemůžeš odpočívat, dokud nebudeš dělat všechno, co jsem ti přikázal.“

Neobviňujte Boha, že nenaslouchá vašim modlitbám, pokud vy nenasloucháte jeho volání k poslušnosti. Skončíte tak, že se budete rouhat Bohu a obviníte ho ze zanedbávání, zatímco celou dobu budete viníky vy.