Věřím, že modlitba, která se Bohu nejvíce líbí, je velmi jednoduchá a snadno pochopitelná. Je to tak jednoduché, že se i malé dítě může modlit způsobem, který Pána potěší.
Učedníci řekli Ježíšovi: „Pane, nauč nás modlit se“ (Lukáš 11,1). Neptali by se, kdyby se nechtěli učit. Věřím, že většina z vás, kteří čtete toto poselství, by chtěla být věrná v modlitbě, ale neví jak. Problém je vtom, že mnozí jednoduše nerozumí účelu modlitby, ale dokud nepochopí tento životně důležitý účel, nikdy nebudou schopni udržet naplněný a smysluplný život modlitby.
Mnozí křesťané se modlí pouze z pocitu povinnosti. Myslí si, že modlitba je něco, co se předpokládá, že budou dělat. Jiní se modlí pouze tehdy, když dojde k tragédii nebo když je postihne krize, a pak se zase nemodlí, dokud nepřijde další nesnáz.
Modlitba není pouze pro náš prospěch, ale také pro to, aby potěšila Pána. Nemáme pouze prosit za věci, které potřebujeme, ale máme také prosit za věci, po kterých touží Pán. Dokud tyto dva prvky nepůjdou ruku v ruce, nebudeme mít základ, na kterém bychom mohli stavět modlitební život. Zatímco my hledáme u Pána úlevu a pomoc, on touží po společenství s námi.
„Proto vám říkám: Nemějte starost o svůj život ani o své tělo – co budete jíst a pít a co si oblečete. Není snad život víc než jídlo a tělo víc než oděv?“ (Matouš 6,25)
„Hledejte nejprve Boží království a jeho spravedlnost, a toto vše vám bude přidáno. Nedělejte si tedy starost o zítřek …“ (Matouš 6,33-34).
„Nebuďte jako oni; vždyť váš Otec ví, co potřebujete, dříve než ho poprosíte“ (Matouš 6,8).
Bůh nám tím říká: „Když přijdete do mé přítomnosti, zaměřte svou pozornost na obecenství se mnou, na poznávání mne samého. Nezaměřujte se pouze na materiální věci. Já znám vaše potřeby. Dokonce se za ně ani nemusíte modlit – já se o všechno postarám! Jenom mě hledejte. Potěšme se ze vzájemného obecenství!“