MODLI SE, A POTOM NASLOUCHEJ

Zajímalo by mě, jestli Pána někdy neomrzí, že jeho děti přicházejí do jeho přítomnosti, a přitom nikdy, ani jednou, nespočinou, aby Mu naslouchali. Nic není tak bezvýsledné a nenaplňující jako jednosměrná komunikace. Zkuste pár hodin naslouchat někomu, kdo vás nepustí ke slovu. Takový člověk se zbaví toho, co ho tíží, a začne se cítit lépe, avšak posluchač uspokojen není.

Jak často necháme Pána samotného při důvěrné komunikaci? Spěcháme do jeho přítomnosti se slovy: „Chvála tobě, Ježíši! Miluji tě, Pane! Vyslechni si můj modlitební seznam. Amen.“ Kolikrát byl připraven a dychtivý otevřít své vlastní srdce a začít hovořit, když, kupodivu, nikdo mu nenaslouchal?

V kázáních nabádám lidi k modlitbám. Ale teď vidím, že to nebyl hlavní problém. Skutečným problémem totiž je, že necháváme Spasitele při důvěrné komunikaci samotného, nenaplněného, a neumožníme mu, aby řekl jediné slovo.

Opustili jsme modlitební komůrku se srdci zbavenými břemen. Řekli jsme mu o svých nadějích, snech a touhách. Opustili jsme svaté místo modlitby s uspokojenou myslí. Ale náš Pán tam stále ještě dychtivě čekal a toužil se s námi sdílet. Věřím, že náš Pán říká: „Ano, ano, děkuji za tvou chválu. Jsem rád, že sis na mě udělal čas. Slyšel jsem tvé prosby, ale teď neodcházej. Chci si s tebou o několika věcech popovídat. Uložil jsem si tvé slzy; upokojil jsem tvou znepokojenou mysl. A teď mi dovol, abych ti sdělil, co mám na srdci.“

Náš Pán Ježíš nám chce říci, co mu v dnešní době láme srdce. Chce říci každému dítěti o svém překrásném plánu pro všechny, kdo mu důvěřují. Chce nám poskytnout vedení, řešení našich problémů, poradit s novou službou a pomoci nám spasit ztracené lidi, poradit nám se zaměstnáním, domovem, životním partnerem, a říci nám pravdu o nebi, pekle a přicházejících kalamitách. A hlavně s námi chce mluvit o tom, jak nás miluje a jak se o nás stará.

„Hle, stojím přede dveřmi a tluču; zaslechne-li kdo můj hlas a otevře mi, vejdu k němu a budu s ním večeřet a on se mnou“ (Zjevení 3,20).